Když to zvládli oni, proč ne my?

Po odstoupení ministra zdravotnictví Tomáše Julínka volají už i někteří poslanci z ODS a koaliční partneři. Potřeba reformy zdravotnictví přitom roste spolu s nepříjemným demografickým vývojem. Jak o tom přesvědčit sociálně citlivou společnost, která odmítá i minimální spoluúčast formou třicetikorunového poplatku? A na jakém návrhu by se mohla ODS s ČSSD shodnout?

Krajské volby ČSSD vyhrála údajně hlavně díky napadnutí třicetikorunového poplatku u lékaře. Nakolik je to důležité téma?

Je to samozřejmě zástupné téma, ale ukázalo se být velmi účinným. Je vidět, že značná část veřejnosti je velmi citlivá na jakékoli zvýšení spoluúčasti. Poplatky u lékaře jsou prostě výrazně vidět při prvním vstupu do ordinace, přitom velmi diferencované doplatky na léky jsou tu odjakživa, ale nejsou tak viditelné. To už je pod čarou ponoru většiny populace, která má nízkou spotřebu léků. Že se zároveň s doplatky zavedly stropy na spoluúčast a že menšina těch opravdu nemocných se díky tomu potýká s nižší finanční zátěží, to se nějak „odkomunikovat“ nepodařilo. Pro jakoukoli reformu zdravotnictví to do budoucnosti znamená velmi špatnou zprávu.

Proč?

Čeká nás nepříjemný demografický vývoj, kvůli kterému se budou zvyšovat náklady na zdravotní péči o stárnoucí populaci. Do zdravotnického systému za pár let bude plynout - bez nalezení…