Vrhlo by nás to zpátky

Zveřejnění příběhu agenta-chodce Miroslava Dvořáčka, kterého podle archivních záznamů udal mladý Milan Kundera, vyvolalo pochybnosti, nakolik vlastně dokumentům komunistické policie věřit. Respekt už tuto otázku zkoumal při přípravě článku. Zde čtenářům předkládáme pohled historika Jaroslava Cuhry z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.

Považujete doklad o udání agenta-chodce Dvořáčka Milanem Kunderou za důvěryhodný?

Zmíněný vyšetřovací spis jsem neviděl, nemůžu tedy dělat konkrétní závěry. Pokud bychom ale takovýto materiál považovali za nepravdivý proto, že jde o Kunderu, tak by byla otázka, proč to samé neděláme se stejnými papíry, kterých se za uplynulá léta vyprodukovalo obrovské množství a nikdo je nezpochybňuje. Obecně považujeme za normální, že si policie nevytvářela falešné záznamy. Jestliže tohle takto zásadně zpochybníme, tak musejí historici a novináři zpochybňovat všechno, co v archivech najdou.

Proč takový záznam o udání vznikl?

Tento záznam nijak zvláště podezřele nevypadá. Vypadá jako standardní záznam, který udělal policista po akci, kterou ten den vykonal. Nevím, proč by vytvářel falešný papír. Má tam možná jisté časové nesrovnalosti, musíte se na to ale dívat z pohledu policisty z dané policejní stanice, který nikdy ve svých hlášeních nevypisoval zcela přesně, kde v kterou minutu byl. Pokud se tedy rozběhla…