Umělci na vývoz
Čeští symfonici, jazzmani, fotografové, spisovatelé, výtvarníci. A taky knedlíky a pivo. Ti všichni se v minulém roce představili v zahraničí díky programům sítě Českých center. O této organizaci většina tuzemců nemá moc tušení, přestože na její chod stát ročně vydává 170 milionů korun.
Čeští symfonici, jazzmani, fotografové, spisovatelé, výtvarníci. A taky knedlíky a pivo. Ti všichni se v minulém roce představili v zahraničí díky programům sítě Českých center. O této organizaci většina tuzemců nemá moc tušení, přestože na její chod stát ročně vydává 170 milionů korun. Má to logiku: činnost center je zaměřená na zahraničí, kde by měla propagovat Českou republiku. Má ale něco podobného význam v době, kdy lze hlad po cizí kultuře snadno utišit pomocí internetu, televize, hromad knih, filmů či katalogů?
Jak vlastně fungují a koho oslovují Česká centra, která vznikla z bývalých komunistických kulturních a informačních středisek rozmístěných po socialistických zemích? Centra, kterých je dnes čtyřiadvacet a najdeme je ve většině členských států EU a také v USA, Argentině a Japonsku?
Bez peněz v drahé Moskvě
V moskevské ulici Julia Fučíka stojí procovsky pojaté české velvyslanectví, obrovská stavba ve stylu architektury 50. let, v jejímž areálu se nachází i budova Českého centra. Jeho ředitelka Vlasta Smoláková se smutně rozhlíží po svém království. Čas se tu zastavil už před lety: omšelý koncertní sál s letitým klavírem, štosy zaprášených knih naskládaných ve foyer i okolo záchodů, rozvrzaný nábytek. Chabé osvětlení a dekorace bez větší fantazie vyvolávají duchy někdejších stranických delegací a družebních večírků.
„Máme pocit, že se Moskva…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu