Čínská malba: Zhang Xiaogang, Fang Lijun, Feng Mengbo
Galerie Rudolfinum, Praha, 25. 9.–28. 12
Čínská cenzura se chová nevyzpytatelně a ze vzdálené perspektivy je těžké jí porozumět. Někdy dokáže tvrdě zakročit, jak jsme viděli třeba v případě kritického filmu Letní palác, jindy je pozoruhodně benevolentní. Zvláště výtvarné umění nechává na pokoji – jako by pragmatičtí pohlaváři vytušili, že se stává stále žádanějším vývozním artiklem. Před několika lety jsme tak mohli vidět v Galerii Rudolfinum skvělou výstavu čínské fotografie a žasnout nad tím, že místní umělci (byť část vystavujících tvořili emigranti) si mohou dovolit otevřenou političnost, o jaké se českým výtvarníkům za normalizace ani nesnilo. Aktuální přehlídka tří nejvýznamnějších čínských malířů střední generace dojem potvrzuje. Zhang Xiaogang, mezi západními sběrateli patrně nejoblíbenější čínský malíř, se už léta ve své tvorbě zabývá tématem rodiny a identity jedince, inspiruje se tradicí „kolektivizovaných“ rodinných portrétů Maovy éry. Jeho kolega Fang Lijun bývá řazen do proudu tzv. cynického realismu a ve své malbě si pohrává s prvky přehnaného patosu oficiální čínské propagandy.
Adéla Matasová: Mluv ke mně
Muzeum Kampa, Praha, 3. 9.–30. 9.
Letos osmašedesátiletá výtvarnice a pedagožka na Vysoké škole umělecko-průmyslové ovlivnila několik generací moderních umělců. Z jejího rozmanitého díla výstava představuje hlavně práce z posledních let, kdy se autorka věnuje především vytváření světelných kinetických objektů, pracujících s náklonnými zrcadly a textiliemi. K vidění jsou i menší formáty, dosud nevystavované fotografické cykly či videa pozoruhodných názvů, například Na všech pastvinách světa donekonečna rozhrnuji vysokou trávu a hledám krávy.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
