Mezi dvěma zly

Rok 1938 zastihl Československo i Sovětský svaz ve stavu krajního napětí, které ale mělo rozdílný původ. V Československu eskalovala sudetoněmecká krize, v Moskvě vrcholila série veřejných monstrprocesů s bývalými předními bolševickými vůdci, například s Nikolajem Bucharinem. Ve státním aparátu, armádě a komunistické straně zuřily čistky, které si jen podle oficiálních dokumentů sovětské tajné policie vyžádaly kolem 700 000 obětí.

Dění v zemi sovětů utvrzovalo vnější pozorovatele v tom, že Stalin vede zemi k záhubě, a Sovětský svaz tedy nelze považovat za akceschopnou velmoc. Vždyť s kulkou v týlu skončili takoví prominentní vojáci jako maršál Michail Tuchačevskij, hrdina občanské války; ze svých postů byli odstraněni tři z pěti maršálů, 50 z 57 velitelů armádních sborů, osm z devíti admirálů, většina velitelů divizí.

Rozsáhlé čistky v Rudé armádě pochopitelně neunikly pozornosti dravého Hitlera. Moskvu proto ignoroval a veškerou svoji diplomatickou aktivitu a tlak soustředil na francouzské a britské zastánce politiky appeasementu. Ti se Sovětským svazem také nechtěli mít mnoho společného; čistky a teror vzbuzovaly v demoratických zemích obavy a řada lidí kladla bolševismus na roveň sílící nacistické hrozbě.

Klíčoví západní aktéři krize, Neville Chamberlain a Édouard Daladier…