Zachránili Satanovu katedrálu

Byla a je trochu ve stínu slavnější sestry Barbory, ale přesto má superlativů na rozdávání. Na seznam toho, v čem je katedrála Nanebevzetí Panny Marie v kutnohorském Sedleci novátorská a jiná než ostatní, přibyla před časem další položka – část chrámu se totiž podařilo rekonstruovat jinde nevídaným a navíc levnějším a šetrnějším způsobem – dvě stě let starou technikou.

Láska jako trám

Sympatický šedesátník v pruhovaném tričku s objemným svazkem klíčů v ruce je z novinářského zájmu celý nesvůj a moc se mu do rozhovoru nechce. Jenže pak dokáže správce farních památek v Sedleci Karel Koubský uprostřed sluncem zalité chrámové lodi o budově vyprávět dvě hodiny nepřetržitě.

Je totiž o čem – jde o nejstarší katedrálu na východ od Rýna, dokončená byla v rekordním čase (čtyřicet let v porovnání se stovkami let, jež zabraly stavby téměř všech jejích „sester“), vypálená husity se stovkami mnichů cisterciáků uvnitř, po dalších stovkách let chátrání unikátně obnovená na přelomu 17. a 18. století legendárním stavitelem Janem Blažejem Santinim Aichlem. Pro čtyřiadvacetiletého rebela (v dopisech opatovi sedleckého kláštera, jehož byla katedrála součástí, se podepisoval „váš Satan“) to byl první velký projekt, jeho inovátorský pohled a nový styl, kterému se pak začalo říkat barokní gotika, však našel odezvu až s…