V bunkru s Honeckerem
Díky soukromému spolku Berliner Bunker Netz-werk (BBN), jehož 25 členů dokumentuje vojenské objekty v okolí Berlína, mají v těchto týdnech zájemci jedinečnou možnost podívat se, jak by „Erich a jeho soudruzi“ přežili atomovou válku.
Stačí jediný okamžik a je po náladě. Konec žertů, smích umlká. Přitom ještě před chvilkou všechno vypadalo tak legračně. Bílé sprchové závěsy se zelenými kvítky. Vybledlé tapety podle vkusu sedmdesátých let. A potom ten laciný nábytek. Stará dobrá NDR! Vážně k smíchu!
Ale teď je tady najednou to tlačítko. „K čemu sloužilo tohle?“ ptá se návštěvník a rozhostí se napjaté ticho. Tvarem (kulatý) a materiálem (plast) se tlačítko vlastně v ničem neliší od ostatních zhruba dvou set knoflíků na šedivé rozvodné desce. Jako jediné však má červenou barvu. A červená tlačítka – na to si tady všichni dobře pamatují – měla tenkrát, před 25 lety, velmi zvláštní význam. Atomová válka. Konec lidstva. Likvidace veškerého života na Zemi.
Na to ale teď nikdo nechce myslet. Proto jsou všichni vděční, když jiný muž konečně ticho přeruší: „Člověče, to asi bylo přímo spojení do Moskvy.“ Smích se vrací, skupina postupuje dál. Zhruba třicet lidí sem přece přišlo především za zábavou – na prohlídku atomového bunkru Ericha Honeckera.
Erich přišel jen jednou
Vesnička Prenden, asi padesát kilometrů na sever od Berlína, by mohla získat titul Zapadákov roku. Podél hlavní ulice čekají hospoda, hasiči a kostel na něco, čemu se říká „život“. Liduprázdné lesy, osamělá jezera a malé chalupy v okolí vyzařují až…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
