Operace Agel

Při tom rozhodování šlo o hodně. Když dostali zaměstnanci třineckých oceláren a nemocnic vlastněných miliardářem Tomášem Chrenkem na stůl formulář s nabídkou přestoupit do jím založené zdravotní pojišťovny, byla to ze všeho nejvíc otázka víry. Za jediným podpisem stála vidina dobré a dostupné zdravotní péče v síti navzájem propojených nemocnic. Na druhé misce vah byla hrozba pasti, kde se péče oseká na minimum a na dobrou službu dosáhnou jen ti opravdu bohatí.

Nabídky využily tisíce lidí. A právě expanze Chrenkova zdravotnického impéria Agel je podle kritiků zdravotnických reforem vlády jasným důvodem, proč říci ministru Julínkovi „ne“. Za líbivou nálepkou soukromé kvalitní péče prý není nic jiného než nástup krutých metod soukromého monopolu. Ani tahle silná slova, ani nejistý osud Julínkových reforem a koneckonců ani Chrenkova ne zrovna skvělá pověst nic nemění na tom, že jeho role ve zdravotnickém byznysu roste. A že se k němu přidávají další draví magnáti. Bližší pohled na jejich služby nabízí naštěstí celkem dost vodítek k odpovědi na otázku, zda se máme bát, nebo radovat.

A bude líp

Žluté kachlíky na fasádě ani panelové útroby tu budovu nijak neodlišují od šedivého průměru českých nemocnic. Přesto právě tady, v nemocnici Podlesí ve východomoravském Třinci, začal na konci 90. let jeden ze zajímavých příběhů českého…