Vzpoura starostů

Skupinka nenasytných podnikatelů ve spolupráci s politiky z ODS vytěžila a zadlužila město Liberec. A teď se chystá totéž udělat s celým Libereckým krajem, kam začínají přitékat miliardy z evropských strukturálních fondů. Takhle dramatické je hlavní téma podzimních krajských voleb. Alespoň podle probouzejícího se sdružení Starostové pro Liberecký kraj.

Ti jdou do boje s hesly vyhlašujícími válku korupci, klientelismu a předraženým stavbám ušitým na míru vybraným firmám z okolí. Mají za sebou úspěchy na radnicích, ale při pohledu na jejich šance převažuje spíš skepse. Starostové se sice asi dostanou do zastupitelstva, ale stanou se v nejlepším případě nezkušenými koaličními spoluhráči ostřílených krajských lídrů.

Možná to ale bude bohatě stačit: i taková změna by totiž mohla aspoň trochu rozkolísat neprůhledné vazby zdejších komunálních bossů. A tím boj o peníze vytáhnout z úzkých mantinelů krajské politiky.

Obležené město

„Myslím, že mapu České republiky můžeme docela dobře rozdělit podle sfér vlivu velkých stavebních firem. V našem okolí to funguje dokonale – tady je Bakovo, výsostné území firmy BAK, a tady Synerovo, patřící firmě Syner,“ ukazuje na mapu ve své kanceláři semilský starosta a jeden z lídrů kandidátky Starostů pro Liberecký kraj Jan Farský (29).

Farský je právník, který práci na radnici považoval za svůj cíl už během studií. Na radnici neváhal odejít od slibně rozjeté manažerské kariéry v mladoboleslavské Škodovce. A zkouší přerušit zavedené vazby mezi místní politikou a stavební lobby.

Systém funguje stejně jako všude jinde: velké zakázky za veřejné peníze vyhrávají opakovaně tytéž firmy. Výběrová řízení jsou formalitou: stavbaři respektují rozdělení vlivových sfér a politici přiklepnutí dotace přímo podmiňují vítězstvím určité firmy.

Na Liberecku je to dvojnásob důležité: centrum kraje je v průzkumech Transparency International opakovaně hodnoceno po Praze jako druhé nejzkorumpovanější město v republice. A sdružení Starostové pro Liberecký kraj, které v únoru ohlásilo kandidaturu v krajských volbách, to chce změnit.

„Nikdo to neřekne otevřeně. Ani já nebudu konkrétní, protože nemám v ruce jasné důkazy. Ale setkal se s tím každý starosta – když přistoupí na hru, v níž je jasné, komu zakázka připadne, může očekávat, že do města potečou z centra tučné dotace. Když se vzepře, ocitne se v situaci obleženého města – úředníci se ho snaží vyhladovět, dokud jim nejde na ruku,“ vysvětluje Farský.

Na radnici je dva roky a během té doby Semily žádnou krajskou dotaci nedostaly. „Když mi došlo, jak to funguje, byl jsem v šoku,“ svěřuje se Farský. Pak přišla i nejistota. „Mám právo bojovat za princip a přitom ochudit vlastní město?“

Cíl je jasný: rozkolísat neprůhledné vazby komunálních bossů.Zkusil to a do zadávání veřejných zakázek zavedl nový systém: každý obchod město rozdělí do pokud možno co nejmenších částí, obešle s nabídkou nejméně deset firem a veškerou dokumentaci zveřejňuje na internetu. „Na městské zakázky nyní dosáhne větší okruh menších firem, ve výběru je větší konkurence, je průhlednější a náklady jdou prudce dolů. V rozpočtech jednotlivých investičních akcí jsme tak ušetřili třetinu,“ vypočítává Farský.

Konec porcování medvěda

Na semilském modelu je nejzajímavější, že město díky němu ušetřilo zhruba tolik peněz, kolik v předchozích letech dostávalo z krajských dotací. Konkrétně letos rozděloval Liberecký kraj přibližně 400 milionů korun z rozpočtového přebytku. „Je to nesystémové, nemorální a nesmyslné. Tyhle peníze rozděluje krajská koalice ODS a ČSSD podle politického klíče spřáteleným starostům a používá je naopak jako nástroj nátlaku na starosty vzpurné – buď potáhneš s námi, nebo nedostaneš nic,“ říká další z lídrů, starosta Hrádku nad Nisou Martin Půta (37).

Stěžuje si rovněž, že nefunguje žádná veřejná soutěž a kdo stojí mimo úzký okruh vyvolených, nedostane se k žádným informacím. „Poslušným“ prý stačí jen podat žádost, krajská rada ji nechá projít zastupitelstvem a miliony tečou.

„V případě našeho volebního úspěchu tohle porcování ,medvěda‘ zrušíme,“ slibuje Půta. Jeho kolega z kandidátky, starosta Desné v Jizerských horách Marek Pieter (35), doplňuje, že medvěda překřtili s kolegy na tchoře. „Každému normálnímu slušnému člověku totiž musí smrdět.“

Půta i Pieter byli před příchodem na radnici vedoucími výroby v místních fabrikách. I jejich motivy pro vstup do obecní politiky byly podobné – pocit, že radnice jde zcela proti zájmům obce. V Desné nebyli zastupitelé schopni říct, jaký bude osud místní školky, v Hrádku starosta prosazoval stavbu silnice přes park a občany, kteří byli proti, označil za „pár zahrádkářů, kteří nebudou rozhodovat o městě“. V obou městech navíc bývalí starostové demonstrovali svoje pojetí politiky tím, že si nechali stavět dům od firem, které získaly velké městské zakázky.

„Možná jsem idealista, ale myslím, že obecní politika se dá dělat slušně a věcně, že nemusí být zatížená velkým stranickým politikařením. A že tenhle duch se dá přenést i na krajskou úroveň,“ shrnuje Půta.

A je tu ještě jedno velké téma. Ke stovkám milionů krajských rozpočtových přebytků přibyl letos ještě miliardový „euromedvěd“. V rámci Regionálního operačního programu Severovýchod se Liberecko v příštích pěti letech podělí s Hradeckým a Pardubickým krajem o přibližně osmnáct a půl miliardy korun.

Peníze se začaly rozdělovat už letos a projekty Semil ani Hrádku nad Nisou na rekonstrukce městských center neuspěly. „Nelze samozřejmě prokázat, že jsme neuspěli z politických důvodů,“ říká Půta. Přesto se netají pochybnostmi. Každý projekt sice prochází hodnocením nezávislých odborníků, ale jako poslední dávají své známky představitelé kraje, tedy zástupci politické koalice. „A pro ně není žádný problém stlačit celkové hodnocení těsně pod hranici určenou pro přijetí projektů,“ stěžuje si starosta. Na podporu svých slov ukazuje dokumentaci hodnocení – jeho městu nakonec chyběl k zisku potřebných 70 bodů jen jeden jediný.

Musíme to zkusit

Uvidíme, co se s takhle rozdanými kartami stane letos na podzim. Podle Půty budou starostové za úspěch považovat, když obsadí nejméně deset křesel v krajském zastupitelstvu (má 45 členů) a stanou se tím pádem nepostradatelným koaličním partnerem. Předem vylučují spolupráci pouze s KSČM.

Ředitel české pobočky Transparency International David Ondráčka sice uznává, že politika na krajské a obecní úrovni představuje stále „lepší“ půdu pro korupci, ale k výraznému úspěchu starostů je skeptický. „O korupci a klientelismu budou před volbami mluvit všichni. Je to už povinné téma kampaně. V tomto ohledu se menší uskupení od celostátních stran zase až tak neodlišují,“ říká Ondráčka. Velké strany podle něj malé vyzývatele převálcují díky silnému marketingu. A o důvodech jejich speciálního nasazení už byla řeč. „V těchto volbách půjde o hodně peněz z evropských fondů a velké strany si to nebudou chtít nechat vyrvat z rukou.“

Podle Ondráčky mohou starostové získat zhruba 6–8 % hlasů a dostat se tak do zastupitelstva, případně i do rady kraje. Politoložka Vladimíra Dvořáková z pražské VŠE odhaduje šance starostů podobně: „O korupci se mluví všude, o evropské peníze se také bojuje všude. Jediné, co může lidi přesvědčit, jsou konkrétní protikorupční opatření a jasný program.“ A její kolega Stanislav Balík z brněnské Masarykovy univerzity, který se specializuje na komunální politiku, rovnou nevěří, že podobná sdružení mají šanci přinést něco nového. „Takové skupiny se objevují před každými volbami a prostor pro ně se stále zužuje. Většinou nemají jinou jednotící ideu, než že jejich lídři někde starostují a chtějí se dostat do krajského zastupitelstva.“

Podle Martina Půty je ale tato idea jasná. „Současná podoba krajské politiky je neudržitelná. Je otázka, nakolik je to ještě zastupitelská demokracie – koalice rozhoduje o všem, zastupitelstvo je k ničemu, dotace se využívají k politickému nátlaku a uspokojení zájmů podnikatelské lobby. Jasně, může se ukázat, že naše zkušenosti z obcí na změnu na kraji nestačí. Ale my to prostě musíme zkusit.“