Nový život vinylu

Prodávaly se jich miliony a jejich prostřednictvím se lidé mohli kdekoliv na světě seznámit s něčím tak magickým, jako byl rock-and-roll Elvise Presleyho, Beatles a decibely Led Zeppelin. Řeč je o gramofonových deskách, jimž se mezi zasvěcenci říkalo elpíčka, později vinyly a z nichž hrála stejná rocková hudba na obou stranách železné opony. Dokud ovšem začátkem 90. let nenahradil analogový záznam hudby digitální a LP nebyly vytlačeny CD.

„Lidé se zbavovali desek jako o překot, sběratelé prodávali celé sbírky roky pečlivě shromažďovaných elpíček, každý chtěl mít CD,“ vzpomíná na tu dobu Vladimír Motyčka. Třiapadesátiletý obchodní manažer propadl deskám už ve čtrnácti letech a od té doby si vybudoval slušnou sbírku. Digitálnímu boomu prý odolal a nezbavil se ani jediné. Naopak, každý měsíc si je třeba za několik tisíc korun pořád dokupuje. A zjišťuje, že není sám. Magie černého kotouče zřejmě znovu funguje: v době nekonečné hudební nadprodukce se milovníci kvalitních nahrávek znovu vracejí k gramodeskám.

Od jehly k laseru a zpět

Když se v roce 1983 začaly prodávat první kompaktní disky, vypadalo to, že vinylovou desku nebude nikdo postrádat. CD s digitálním záznamem, který snímal laserový paprsek bez mechanického doteku, a tudíž konečně bez šumu a praskotu, nabídly posluchačům teprve ten správný zážitek. Byly skladnější, v písních se…