Klausův komplex

Za čtyři měsíce převezme Česko předsednictví Evropské unie. Přípravy se proto zintenzivňují. Souběžně s tím však narůstá napětí a množí se důvody k obavám. Jako obvykle nepřicházejí tyto špatné zprávy, schopné ohrozit dobrý průběh evropského předsednictví, ze zahraničí, ale z Prahy. Lépe řečeno přímo z Pražského hradu. Jako by se prezident Klaus rozhodl záměrně sabotovat širokou škálu úsilí, jež byla kvůli této prestižní perspektivě realizována.

Český prezident poté, co prohlásil Lisabonskou smlouvu za mrtvou, na začátku srpna vetoval i novelu směrnice Evropské unie zvanou REACH, neboli jedno z klíčových unijních nařízení, zavádějící pořádek v chemickém průmyslu.

Přísností bude novela samozřejmě komplikovat aktivity největších znečišťovatelů životního prostředí s cílem chránit zdraví českých i evropských občanů. Pro pana Klause to asi není důležité. Zablokováním tohoto zákona tak prezident pouze navýšil dluh, který má Česká republika vůči Evropské unii.

Jestliže chce Václav Klaus hrát roli „potížisty“ ve svých vztazích s Bruselem, je to zajisté jeho právo, ale současně tím trpí reputace České republiky. Evropské vlády s velkou pozorností sledují činy a verbální gesta nájemníka z Pražského hradu. Až doposud se ale unijní partneři opírali o konstitucí zajištěné postavení české vlády, která je jejich hlavním spoluhráčem. Aktivismus neřízené Klausovy střely však v posledních měsících začal evropské metropole silně zneklidňovat. Jeho pozice totiž nejen narušuje oficiální česká stanoviska, ale zasévá zmatek také mezi občany.

Klausův souhlas s ruskou intervencí do Gruzie šokoval jak českou politickou reprezentaci, tak i evropské a americké spojence. I když se prezident Saakašvili vrhl do neuváženého dobrodružství, ruská intervence v Gruzii je stejně nepřijatelná jako ta před čtyřiceti lety v Československu.

Podle Klausova uvažování to však vypadá, že Brežněv tehdy právem poslal své tanky do Prahy, aby ztrestal Čechoslováky, kteří ohrožovali stabilitu socialistického tábora svými demokratickými myšlenkami a názory.

Nejnovější kroky českého prezidenta, o němž je známo i to, že v nedávné minulosti podpořil Miloševiće proti Kosovanům a Severoatlantickému paktu, tak vyvolávají u nejednoho Evropana otázky, jaké jsou vlastně hodnoty, které pan Klaus nabízí starému kontinentu.

Autor je dopisovatelem deníku Le Monde.