Editorial

Už je to rok, co se na stáncích poprvé objevilo číslo Respektu s novou grafikou a ve změněném formátu. Bylo to nepochybně úspěšných dvanáct měsíců, o čemž svědčí i to, že jsme dostali cenu Skokan roku. Nikoli ve Slavíku, ale při poměřování nárůstu prodeje jednotlivých tištěných médií. Nesplnily se tak truchlivé předpovědi, že to znamená konec týdeníku. Stejně tak se ukázaly liché obavy, že se vydáme po tak populární vlně bulvarizace. V tomto proudu je ale tak plno, že se do něj nechceme vnořit. Ostatně na podobě a obsahu časopisu se podílejí i čtenáři, kteří jsou stále štědřejší se svými postřehy a nápady.

Velkou novinkou je, že vydavatelství Economia, pod které patří například Hospodářské noviny, koupil majoritní vlastník Respektu Zdeněk Bakala. Vzhledem k velikosti vydavatelství je to na českém mediálním trhu jeden z největších pohybů za posledních deset let. Na obsah a podobu Respektu to nebude mít zásadní vliv. Zejména pro kolegy v HN ale bude jistě dobrou zprávou, že je vlastní člověk, který ctí základní smysl médií, totiž nezávislé šíření kritických informací.

A nyní k aktuálnímu číslu. Dobré zprávy z politiky mají cenu zlata, protože jich většinou (i díky nepozornosti novinářů) není mnoho. Přesto o jedné inspirativní myšlence píšeme. V Libereckém kraji se rozhodli do krajských voleb vyrazit místní starostové, kterým se nelíbí nadvláda korupce v regionu.

Pravdou je, že návštěvníkovi Liberce se téměř nestane, aby se mu místní neomlouvali za svou radnici a hroznou pověst. Vždy následuje tradiční: Ale já za to nemohu. Starostové menších obcí a měst za to zřejmě také nemohou, nicméně se rozhodli s tím něco dělat. To budí sympatie, i když opatrnost je na místě. Slibů o zatočení s korupcí už tato společnost slyšela více než frází „myslím na své voliče“.

Nepochybně mnohem méně často a méně lidí někdy slyšelo hrát kapelu The Plastic People of the Universe. V rubrice Kultura najdete reportáž z jejího turné, protože tato skupina slaví už neuvěřitelných čtyřicet let. Dalo by se předpokládat, že co nezničili bolševici, naruší stáří, ale opak je pravdou. Kapela každým rokem pořádá víc a víc koncertů. A tak stojí za to se podívat, jak se tomuto fenoménu daří.

Vážené dámy a pánové,

přeji vám příjemné čtení

ERIK TABERY