Strašný filmů Máj
Každou další adaptací významného literárního díla F. A. Brabec zabředává čím dál hlouběji do bažiny nevkusu. Jeho filmové ztvárnění Máchova Máje člověka přímo vybízí, aby ho zařadil do škatulky krystalického kýče.
Každou další adaptací významného literárního díla F. A. Brabec zabředává čím dál hlouběji do bažiny nevkusu. Jeho filmové ztvárnění Máchova Máje člověka přímo vybízí, aby ho zařadil do škatulky krystalického kýče. Režisér si vždycky pohrával s neodůvodněně přepjatou reklamní estetikou: zpomalenými záběry, detaily na nyvé pohledy herců, červánky, vlajícími kostýmy. Že je to přinejmenším sporná cesta, jak aktualizovat klasiky české literatury, to je jedna věc. Ale kýč, aby byl úspěšný, musí nést jednoduché a srozumitelné poselství. A ani to ve filmovém Máji není.
Ňadra, prsa a hrudník
V Kytici se Brabec mohl opřít o to, že Erbenovy balady v sobě mají výrazný epický náboj. Toho se v Máji, vrcholu české romantické lyriky, příliš nedostává, a tak tvůrci museli slavné verše naroubovat na nějaký příběh. Ten se do jisté míry odvolává na skutečný případ otcovraha z konce osmnáctého století, kterým se Mácha při psaní údajně inspiroval. Vyprávění o mileneckém trojúhelníku mezi loupežníkem Vilémem (Matěj Stropnický), sličnou Jarmilou (Sandra Lehnertová) a vilným mlynářem Schiffnerem, Vilémovým otcem (Juraj Kukura), je ale zmatené a plné logických lapsů. Ústřední trio pak doplňuje suita známých českých herců a hereček ve vedlejších rolích, u nichž ovšem často není jasné, jakou funkci ve filmu vlastně mají.
Matoucí je už postava Kata (Jan Tříska), který jako vypravěč…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu