Moje máma byla strom
Na pražský koncert Toma Waitse nemusel být vytištěn jediný plakát: hladovým není třeba podsouvat reklamu na chleba. Nikdy u nás nebyl. Od 70. let jsme o něm slýchali, pak ho viděli v Coppolově filmu Cotton Club a Jarmuschově Mimo zákon.
Na pražský koncert Toma Waitse nemusel být vytištěn jediný plakát: hladovým není třeba podsouvat reklamu na chleba. Nikdy u nás nebyl. Od 70. let jsme o něm slýchali, pak ho viděli v Coppolově filmu Cotton Club a Jarmuschově Mimo zákon. Po revoluci na něj české publikum cestovalo do Varšavy, Paříže, Berlína. V pondělí a úterý tu vystoupí v Kongresovém centru.
Waits je jedinečná hvězda: když už ho máme za pábitele a patrona šupáků, vytáhne raritní hudební nástroj, jenž ho usvědčí ze spojení s avantgardou. Když ho začneme pokládat za umělce, osvědčí se jako komik, který v televizním přenosu ve vteřině odrovná tazatele. „Moje máma byla strom,“ dokáže vysvětlit speakerovi. Jeho skutečné kořeny přitom nejsou o moc prozaičtější.
Vaudeville navěky
Když fanoušci Franka Zappy vypískávali začínajícího předskokana Waitse u klavíru, pochopili správně jednu věc. Toto není bytost z rockové éry. Na konci 60. let, kdy se nosila psychedelie a světem táhli hippies, přísahal mladý Waits na Kerouaka, Sinatru, klubové jazzmany, komiky-monologisty z pořadů „na stojáka“ a starý vaudeville. Dodnes o něm mluví jako o snu, který bohužel už nezažil: „Míchanice kultur, bizarní hybridi, to muselo bejt!“ V putujícím vaudevillu vedle sebe jako atrakce vystupovali umělci i „zrůdy“, muzikanti a komici z nejrůznějších zemí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu