Stáří na tvrdo

Říká se tomu mít svůj klid. Každý z nás jistě učinil zkušenost s některým z postarších příbuzných, kterého chtěl potěšit svou přítomností, ovšem po chvíli s překvapením zjistil, že tato přítomnost působí na druhého tíživě, až vyčerpávajícím způsobem. Že je vpádem do světa, který nejenže navykl jistým stereotypům, ale zároveň si vytyčil vlastní hranice i definice toho, co je a co není důležité. Zvláštní kniha maďarského prozaika Pétera Farkase (1955) Osm minut, která vyšla v překladu zkušené a přesné Anny Valentové, je osobitým zkoumáním právě tohoto stavu.

Nevypráví žádný příběh, jen nabízí pohled na životy, které zcela jistě, ale neuvěřitelně pomalu spějí ke konci. Mnohem známější Farkasův kolega Péter Esterházy o autorovi Osmi minut napsal: „Jeho jazyk na mne dělá dojem svou výjimečnou zralostí, přesností a citlivostí. Farkas ovládá trik, jak udělat beckettovský svět bohatým. Skvělá knížečka, které přeju co nejlepší osud.“

Máme to zapotřebí?

Farkas se narodil v Budapešti, ale na počátku osmdesátých let se přestěhoval do Kolína nad Rýnem. Zatím vydal pouze tři knihy. Od konce sedmdesátých let aktivně pracoval v maďarské demokratické opozici a byl redaktorem samizdatového časopisu Túlpatról (Ze vzdálené strany).

Pokud v knize Osm minut o něco jde, pak je to smrt. Konec, který se rýsuje na horizontu, zatím…