Potřebujeme změnu vědomí
„Jdeme stále na západ,“ říká Eva Bergerová (1976), divadelní režisérka a ředitelka Strašnického divadla v Praze.
Její polský praprapradědeček byl čalouníkem u cara. Když bylo na dvoře odhaleno jedno spiknutí, utekl z Ruska a usadil se ve Lvově, odtamtud se rodina přesunula do Slezska. „Jdeme stále na západ,“ říká Eva Bergerová (1976), divadelní režisérka a ředitelka Strašnického divadla v Praze.
Její tatínek byl Polák, spisovatel. Jeho knihy se v Polsku tiskly, ale on sám tam cestovat nemohl. Byl totiž politicky nepohodlný: pocházel ze statku a za války se ve Francii přidal k americké armádě. Po návratu domů dělal elektrikáře v Ostravském divadle Zdenka Nejedlého, tam se seznámil s obdobně kádrově postiženou Evinou maminkou.
Eva tak vyrůstala v divadle. Prohlašuje se za ostravskou patriotku a silně prý cítí svou polskou krev. Když ji několikrát nevzali na pražskou DAMU, přihlásila se na divadelní vědu a asistovala různým režisérům: Krobotovi, Deákovi, Menzelovi, Ševčíkovi, Burešové, potom odešla studovat režii do Varšavy. Nejvíc se jí tam líbilo, že tam mají na rozdíl od DAMU studenti hned od počátku možnost pracovat se zkušenými herci. Jsou tak nuceni naučit se komunikovat, vysvětlit situaci, nebát se.
Právě práce s hercem je podle ní na režii to první a nejdůležitější. „I kdyby na počátku nebylo téma, příběh, nic, bez toho to nejde.“
V roce 2002 založila občanské sdružení Divadlo Company.cz., o dva roky později s ní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu