Chuť Balkánu

Jeho jinak skvělá čeština je měkčí, než jsou sousedé na pražském Žižkově zvyklí. Není divu – Vedran Tvrtković je dnes sice skoro „Pražák“, ale narodil se před jedenatřiceti lety v Sarajevu. V roce 1993, když se rozpadlá Jugoslávie naplno brodila ve válečném konfliktu, ujel jako sedmnáctiletý s rodiči a sestrou do České republiky. V Sarajevu řídili restauraci a chystali se navázat na rodinnou tradici, ale v neznámém městě to samozřejmě nebylo jednoduché.

Čekalo je sedm let tvrdé dřiny v pražských barech a hospodách. Čtrnáctihodinové směny a léta bez dovolené se někdy protahují až dodnes, ovšem přibyl zásadní zlom: v roce 2000 si Vedran a jeho otec otevřeli pod jménem Mon Ami na pražském Žižkově vlastní restauraci, zaměřenou na balkánské speciality. „Představoval jsem si to jednodušší. Dnes každému říkám, že otevření hospody je třeba si dvakrát rozmyslet,“ usmívá se Vedran.

Je to nadsázka: jemu totiž plán vyšel dokonale. A nezviklalo ho ani to, že situace doma se zklidnila a Vedranův otec propadl touze vrátit se do Sarajeva. Syn se už ale cítil doma v Praze a nakonec rodinu přesvědčil. A po čtyřech letech si otevřeli v nedaleké Kodaňské ulici pod stejným názvem další podnik.

Daleko k idyle

Tvrtkovićovi si k pražskému startu nevybrali ideální dobu. Na přelomu milénia v Praze rostly restaurace s cizokrajnou…