Popis tmy

Přicházím učit o něco dřív. Kolegyně právě končí svoji přednášku. Máme pár chvil, abychom si vyměnili poznatky o životě. „Víš, s čím máme my politologové poslední dobu problém?“ ptá se mě a pokračuje, „víme, kdo určité rozhodnutí schválil, ale často vůbec nedokážeme dohledat, kde vzniklo.“ Pokyvuji hlavou a říkám: „Kalné vody, lidé kolem mne mají pocit, jako by se zvlášť poslední dva nebo tři roky něco důležitého změnilo v českém politickém stylu.“

Kauz bylo příliš mnoho, téměř žádná nebyla vyřešena, a tak jsme otupěli a přijali to jako součást české politiky. Je třeba už konečně říct, že politika není dobročinnost, ale druh podnikání a že toto podnikání přestává být řízeno samotnými politiky, ale stěhuje se do rukou politických dealerů. Politický dealer sám sebe nazývá poradcem. Vydělává si tím, že vytváří problémy, které pak řeší.

Instituce poradců prorostla společností. Ministerstva o mnoha stech lidech jako by neměla dost pracovníků na vypracovávání různých expertiz. Ty se pak zadávají soukromým odborným firmám. Vím, o čem mluvím, když řeknu, že se firma nejprve táže, co má její expertiza dokázat. Pokud řeknete, že mají za úkol zjistit skutečný stav věcí, zeptají se ještě jednou, aby si byli jisti, že dobře rozuměli. Pak to udělají, protože jsou profesionálové.

Poradci mají tendenci žonglovat se zprávami a „radit“. „Rada“ je jenom eufemismem pro „prosazení určitého cíle“. Zkušený politik dokáže vyjmenovat pět nebo deset lidí, kteří dokážou zorganizovat v podstatě jakoukoliv záležitost, která nemá nic společného s nějakým obecným dobrem, ale právě jen s politickým byznysem. Nemohu to dokázat, podobně jako neumím popsat tmu nebo kalnou vodu. Poznám však rozdíl mezi čistší a kalnější vodou. Shromažďuji střípky rozhovorů, které na mě stále silněji a častěji doléhají. Třeba v posledním roce jsem se často setkával se situací, kdy důležité nebo nepříjemné rozhodnutí je člověku sděleno telefonicky – a ne dopisem dohledatelným v podatelně.

Poradci mají v mnoha případech rozhodující slovo, ale nenesou žádnou odpovědnost. Ovlivňují systém – třeba ministerstvo, ale sami stojí mimo něj. Pokud jsme si za socialismu říkali, že takový systém nemá šanci přežít, protože přestává reagovat na každodenní svět, pak i rolí dnešních poradců je kalit vodu, aby nebylo vidět na dno. Politický systém má ohromnou setrvačnost a vydrží toho hrozně moc, ale bez kontaktu s realitou začíná zadrhávat a dojíždět.