Pluh a mor
Před několika lety jsem oslovil australského klimatologa Billa Ruddimana s nabídkou, zda nechce spolupracovat na velké mezinárodní encyklopedii.



Před několika lety jsem oslovil australského klimatologa Billa Ruddimana s nabídkou, zda nechce spolupracovat na velké mezinárodní encyklopedii. Odpověděl mi, že se chystá do důchodu a že se konečně potřebuje zastavit a pochopit, na čem celý život pracoval. Teprve nedávno, když jsem dostal do ruky jeho knihu Pluh, mor a nafta, jsem si uvědomil, co tím myslel.
Ruddimanova kniha se soustřeďuje na otázku, zda a do jaké míry člověk ovlivňoval globální klima během posledních osmi tisíc let. Tento problém má aktuální a politický dosah – pokud člověk měnil sice nepatrně, ale měřitelně podnebí už v neolitu, nepochybně jej dnes mění o dost víc.
Australský vědec ve své knize přistupuje k tomuto tématu téměř indiferentně, nesnaží se zachránit svět, nebo naopak pomoci americkému průmyslu. Nepochybuje o tom, že klimatická změna bude značná, protože byla pozorovatelná již v pravěku, ale ptá se, zda to je dobře, nebo špatně.
Užívat si světa
Současné globální, lidmi způsobené oteplení obvykle vyčíslujeme hodnotou + 0,7° C. Pokud bychom jako svět dodrželi Kjótský protokol, došlo by k redukci oteplení o 0,1–0,2° C. Někde tady musíme hledat důvody, proč protokol odmítly Spojené státy; kvůli malému a téměř nepozorovatelnému efektu nechtěly omezit svoji ekonomiku, a tím politickou sílu.
Skutečně účinné kroky by znamenaly dvoj- či trojnásobek…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu