Apokalyptický čaj o páté
Portishead věděli, že návrat se nemůže odehrát ve starém stylu, zároveň bylo evidentní, že publikum touží po setkání s kouzlem jejich starých alb. Rébus nyní rozlouskli se ctí. Nové album Third není triphopové, už po pár sekundách je přesto jasné, že je to deska Portishead.
Proč se britští zakladatelé trip hopu na uplynulých deset let odmlčeli? Bezradnost, která je postihla po triumfu s jejich debutem, byla ještě těžší než splín v jejich hudbě. „Byli jsme v situaci, jakou prožívá ve filmu Lara Croft,“ řekl šéf skupiny Portishead Geoff Barrow hudebnímu deníku Pitchfork. „Všude kolem zavřené dveře, a žádný z klíčů, které jsem měl v ruce, do zámků nepasoval.“
Portishead věděli, že návrat se nemůže odehrát ve starém stylu, zároveň bylo evidentní, že publikum touží po setkání s kouzlem jejich starých alb. Rébus nyní rozlouskli se ctí. Nové album Third není triphopové, už po pár sekundách je přesto jasné, že je to deska Portishead.
Heroin a éra Johna Majora
Když v roce 1994 vyšla deska Dummy, byla novátorská hned na dva způsoby: technologií i nezvyklým vyjádřením emoce. Sám Barrow, mozek Portishead, se divil, že během roku se z alba stal trendový hit. Jejím tvůrcům zněl totiž sound, k němuž dospěli, prapodivně a překvapivě.
Barrow byl původně DJ a zásadním impulzem pro něj byl hip hop. Ducha Portishead našel až se zpěvačkou Beth Gibbonsovou a jejím jedinečným výrazem. Beth prochází písněmi v permanentním žalu, útlumu, stísněnosti. Barrow k její evokaci starých bluesmanek dodával podtržené, zpomalené beaty, samply z hudby k filmům Bernarda Bertolucciho či staré televizní verze…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu