Vyhořelá vláda u soudu

Ústavní soud nabídl nepochybně zajímavou podívanou, když si na jednání o ústavnosti zdravotnických poplatků pozval premiéra Topolánka a ministra zdravotnictví Julínka. Potíž byla jen v tom, že se divák musel ubezpečovat, že se dívá na jednání soudu, a nikoli na diskusi politického klubu.

Znovu se potvrdilo, jak je nepříjemné, když je šéfem Ústavního soudu bývalý vysoce postavený politik. Většina otázek Pavla Rychetského, silné emoce v jeho hlase i komentování dotazů jeho kolegů v taláru naznačovaly osobní politické angažmá. To narušuje důvěryhodnost, ostatně nejednou bylo na Topolánkovi i Julínkovi vidět, že by Rychetskému nejraději vykřičeli do tváře: Vždyť řešíme strasti českého zdravotnictví, na kterých máte coby člen vlád ČSSD význačný podíl. A kdo ví, možná Pavel Rychetský zase obhajoval někdejší politiku.

Nic to ale nemění na tom, že oba členové současné vlády vyhořeli ještě rychleji než české sirky (a to už je co říct). Je špatnou zprávou pro nás média, že neschopnost obhájit zdravotnické reformy neodhalily už dříve rozhovory v tištěných médiích ani televizní či rozhlasové debaty. Podobně špatné vysvědčení dostala i opozice. Až ctihodné ženy a muži se dobře připravili a bortili jedno Julínkovo klišé za druhým. Hlavně jeho zmínky, že Česku nabízí to samé, co je skoro všude v Evropě. A ve chvíli, kdy ministr nedokázal odpovědět na otázku, za co si poplatkem vlastně pacienti platí, to budilo dojem, že by měl hodit ručník do ringu. Je to horší tím víc, že reforma není špatná, a doufejme, že ji soud nezhatí.

Potvrzuje se stará bolest české politiky – neschopnost a vlastně nechuť vysvětlovat do detailu významné kroky vlády. Pohybujeme se ve dvou extrémech, kdy na jedné straně členové vlády nedbají na veřejné mínění a nesnaží se ho měnit, a na straně druhé dělá opozice jen to, co výzkumy ukážou.