Praha prorostlá šedí

Stav prolínání. I tak lze nazvat psychické rozpoložení člověka, který se v době komunismu rozhodl anebo byl donucen k emigraci. Šlo o mentální stav doprovázející poslední dny v důvěrně známém prostředí s vědomím brzkého kroku do neznáma. Letité zvyky, pravidelná setkání s blízkými, přáteli, automatismus rodné řeči, to vše najednou nabývalo rozměrů osudového zlomu – definitivního konce. Jedním ze symptomů odchodu byla i mimořádně zjitřená citlivost a zažil ji asi každý, kdo tajně balil kufr a v myšlenkách se loučil s nic netušícím okolím.

To platí i o hudebníkovi, básníkovi a výtvarníkovi Pavlu Zajíčkovi (1951). V roce 1973 založil experimentální undergroundovou hudební skupinu DG 307 a mimo další aktivity, jež tehdejší moc provokovaly, to představovalo hlavní důvod, proč byl o tři roky později ve vykonstruovaném procesu odsouzen. Po návratu z vězení následovalo období policejní šikany, psychického vydírání, promyšleného deptání. Právě v takové situaci vznikaly od dubna do konce května roku 1980 během pohybu po Praze ojedinělé zápisky. Zajíček se formou zaznamenaných útržků snů i reality snažil postihnout svůj hroutící se svět. O necelé dva měsíce později zamířil přes Švédsko do USA.

Tajemný hostiny

Sbírka Roztrhanej film poprvé vyšla v sedmi ručně vyrobených exemplářích před dvaceti osmi lety. Oficiálního vydání se dočkala až dnes. Je opatřena i…