Divočina na Jižním Městě

Při popisu současné krajiny obvykle nevystačíme se zažitými pojmy. Z měst vybíhají do luk a polí logistická centra a nejrůznější montované haly a leckde se rozlézají do šířky satelitní městečka. Změn nezůstala ušetřena ani zemědělská krajina, v níž se často vyplatí brát peníze za to, že pole zůstávají ladem. Na venkově lze také prodávat hezkou přírodu – jsou kraje, kde se sice na polích skoro nic nepěstuje, ale v každé vesnici je koňská farma s nabídkou vyjížděk.

Krajině založené na prodeji přírody, estetiky a turistiky říká jeden český vědec petosféra – podle začátečních písmen výše zmíněných artiklů a také podle anglického pet – domácí mazlíček. Komplementárními pojmy jsou mimo jiné brownfields, opuštěné průmyslové areály, které mohou třeba čekat na náhlý zásah „developera“, a nová divočina, jež vzniká tam, kde se lidským aktivitám přestalo dařit a šance se chopila vegetace.

V „nové divočině“ najdeme leccos: drobné kytičky mezi kolejemi starých nádraží, plochy s dvoumetrovou trávou a nejrůznějšími bodláky, jedovatá odkaliště. Rostou v ní husté lesíky a křoviny obvykle nepůvodních druhů, většinou s popínavými liánami, třeba plaménkem nebo chmelem.

Liánové pralesy jsou symbolem a vlajkovou lodí nové divočiny. K jejím méně extrémním formám patří zanedbané výsadby okrasných dřevin, jež se mísí s tím, co nikdo nevysadil.

Sen…