Utéci z klece pohlaví

Některým tvůrcům a popkulturním hvězdám dnes v hudbě víceméně nesejde na pohlavní příslušnosti. Někteří to dávají najevo s chutí a exhibicionisticky, jiní odkládají svou mužskou a ženskou roli nenápadněji. Příslušné klíčové slovo zní pangender: důraz tu totiž neleží na sexuální orientaci, ale na tom, jak nás vidí (a co od nás žádá) společnost.

Zpěvák a autor Antony Hegarty (1971), stálý host americké kapely Hercules And Love Affair, patří mezi ty, kteří svou identitu a roli posouvají do pohlavní země nikoho. Přestože má blízko k transsexuálům, sám veřejnost vůbec neprovokuje. Připomíná spíš mnicha, velké dítě nebo bytost, která ze všech existenciálních klecí (nejen té genderové) uniká pryč z tohoto světa.

Jsi má sestra, Georgi

Brita, který v newyorských kabaretech zpíval v ženských i neidentifikovatelných rolích, si na přelomu milénia všiml Lou Reed. Přizval ho do svých projektů a stal se jeho upřímným zastáncem. Po letech intenzivní práce a vytváření různé image tak začala Antonymu „velká“ kariéra: nutno říci, že na ni byl připraven a mohl nabídnout nejen působivý soulový hlas, ale i zralou radikální poetiku.

Často zpívá o přání stát se duchem. O touze nechat si narůst křídla, která by ho vysvobodila ze světa osamění. Nebo si přeje stát se ženou. Gender je jedním z jeho leitmotivů: většinou se s ním pojí zklamání. Jednou, jak Antony…