Když to rozbijete, je to vaše

Před univerzitou, na které působí profesor Igor Lukeš, je zastávka tramvaje, nedaleko teče řeka. Až potud by mohlo jít o pražskou filozofickou fakultu. Jenže profesor Lukeš odešel v 70. letech do USA a nyní vyučuje historii a mezinárodní vztahy na Bostonské univerzitě. Jeho pracovna v šestém patře je plná knih a letmý pohled na jejich hřbety prozrazuje, že se Igor Lukeš eminentně zajímá o historii Spojených států a Ruska.

Zastáváte prestižní pozici na Bostonské univerzitě. Přemýšlíte někdy o tom, co byste dnes dělal, kdybyste místo emigrace zůstal v komunistickém Československu?

Předpokládám, že bych seděl v hospodě nebo bych byl na chalupě.

Vy jste ale v roce 1978 odešel. Co tomu rozhodnutí předcházelo?

Na život ve znormalizovaném Československu vzpomínám jako na něco velice pohodlného. Vládla nesvoboda, všude byli policajti a udavači, ale my jsme žili elitním životem českých intelektuálů. Na pražské filozofické fakultě jsme patřili do privilegované kasty. Často nad tím kroutím hlavou. Četli jsme Aristotela, Descarta, Kanta a Hegela, ráno jsme se scházeli v bufetu na fakultě, pili kávu za korunu a vedli intelektuální diskuse. Občas jsme šli na přednášku.

Kdy jste prozřel?

V okamžiku, kdy jsme se blížili ke vstupu do ponižující reality. Aby člověk mohl po škole nějakým způsobem fungovat, musel…