Zákonem na dějiny

Ian Buruma

(1951) je spisovatel, žije v New Yorku a přednáší na Bard College. Znají ho i čeští čtenáři z knihy Západ očima nepřátel (2005, spolu s Avishaiem Margalitem), na Slovensku vyšel v překladu jeho Zrod moderního Japonska. Burumovo zatím poslední dílo se jmenuje Smrt Thea van Gogha a hranice tolerance (Penguin Books).

Španělský parlament v říjnu schválil zákon o historické paměti, který zakazuje shromáždění a pomníky oslavující zemřelého diktátora Franciska Franka. Jeho falangistický režim bude oficiálně odsouzen a jeho oběti uctěny.

Pro zavedení takového zákona existují pochopitelné důvody. Mnoho lidí zavražděných fašisty během španělské občanské války leží zapomenutých v hromadných hrobech. Na krajní pravici stále přetrvává jistá míra nostalgie po Frankově diktatuře. Lidé, kteří se letos shromáždili u jeho hrobu, skandovali „Vyhráli jsme občanskou válku!“ a ostouzeli socialisty a cizince, zejména muslimy. To je dost důvodů, mohl by si člověk myslet, aby socialistický předseda vlády José Luis Rodríguez Zapatero pro zdraví demokracie využil zákona k vymítání démonů diktatury.

Pro vypořádání se s historií je však legislativa nešikovný nástroj. Touha mít pod kontrolou jak minulost, tak současnost je společným znakem diktatur. K tomu lze využít buď falešnou propagandu, které pokřivuje…