Ve hvězdách

„Dává o sobě vědět nejdřív tak, že pronikavě ječí, a když tahle technika selže, rozpláče se,“ napsala v roce 1968 třináctiletá Mari do slohové práce o svém osmnáctiměsíčním synovci. Pronikavý křik i sebelítost chlapci vydržely i poté, co se coby srdce skupiny Nirvana stal počátkem 90. let největší globální rockovou hvězdou.

20. února by Kurtu Cobainovi bylo čtyřicet – kdyby se v dubnu roku 1994 nezastřelil. Dárek k nedožitým narozeninám si ale vybral už loni v říjnu, kdy sesadil Elvise Presleyho z čela žebříčku nejlépe vydělávajících mrtvých celebrit.

Městečko Aberdeen, vzdálené 100 kilometrů od Seattlu na severozápadě Spojených států, vyniká už od konce šedesátých let nevídanou koncentrací dřevařských firem a plechových prodejen dřevorubecké techniky, jimž mohou konkurovat snad jen stavy místních hospod. Kurt Cobain podle pamětníků v tomto značně depresivním sídle prožíval celkem šťastné dětství. Až do rozvodu rodičů: neustálé pendlování mezi nimi snášel velmi těžce a spory vyvrcholily odchodem dospívajícího Kurta ze školy. Po tomto aktu ho matka vyhodila z domu. Pro křehkého mladíka, který měl v konzervativním Aberdeenu pověst podivína a homosexuála (protože se s homosexuály přátelil), se postupně stávala hlavním útočištěm hudba.

Nirvanu, kterou založil se svým kamarádem Kristem Novoselicem, zrodilo město Seattle, jež se koncem 80. let postupně měnilo v centrum jednoho z nejzajímavějších společensko-hudebních fenoménů konce století. Se stylem grunge, jehož se Nirvana stala hlavní hvězdou, to není úplně jednoduché. Tato mírně disharmonická a patřičně syrová směs punku, heavy metalu a nezávislého rocku byla hudebně jistě inovativní, úplný převrat to ale nebyl. Generace hudebníků dospívajících v průmyslovém městě nakazila svými pocity frustrace, stížnostmi na konzumní společnost a sebemrskačstvím miliony vrstevníků na celém světě, ale ani to nebyla revoluce. Unikátní bylo to, v jakých výšinách šoubyznysu se nové hvězdy pohybovaly, aniž by slevily ze svých drásavých undergroundových zásad.

Předchozí dekáda zrodila MTV a umělce jako Madonna, Michael Jackson nebo U2, kteří se naučili s médii pragmaticky vycházet a sláva jim až na výjimky svědčila. Grunge generace ve špinavých džínách a kostkovaných košilích teď prodávala víc desek než tito popoví velikáni. Její vůdci ale šoubyznys současně nenáviděli, razili silně protispolečenské názory, tvářili se smrtelně vážně a těžce se vyrovnávali s tlakem, aby obrousili obchodně nepřijatelné hrany své tvorby.

Problémy přišly brzy. Následoval částečný ústup ze slávy (Pearl Jam), rozpady kapel či předávkování drogami (Alice in Chains, Hole). Depresemi trpící a na heroinu závislý Kurt Cobain nakonec spáchal sebevraždu a stal se symbolem celé éry. A jeho paličaté trvání na tom, že je lepší „shořet než vyhasnout“ (jak napsal ve svém dopise na rozloučenou), zatím moc netáhne. Současná vlna syrově znějících kytarových kapel už svůj příběh prožívá hravěji a s mnohem větším odstupem.