Ženy mají práva, muži šance?

Jsou muži opomíjenou částí lidstva? Po zveřejnění rozhovoru s britskou socioložkou Anette Lawsonovou (Dejme mužům rovné šance, Respekt č. 1/2007) se ukázalo, že to zajímá velkou řadu čtenářů. Zde je tedy polemika.

Jsem muž, nestydím se za to a důsledky toho nesu sám. V ženském světě, kde žijeme, mi také nic jiného nezbývá. Ale o tom jindy. Chci reagovat na rozhovor Silvie Blechové s britskou socioložkou a feministkou Anette Lawsonovou, který vyšel v Respektu.

K rozhovoru samotnému bych měl jen pár drobných poznámek. Paní Lawsonovou pobouřilo, že zdejší taxi jsou plná fotografií nahých žen, a tak bych jí rád vzkázal, že jakmile někde uvidím mužské akty, nahlásím to příslušnému inženýrovi vkusu. Důležitější je ale tzv. sexuální turistika. Rád bych dodal, že dotčené regiony na evropskou demokracii zase tolik nedoplácejí, neboť kromě toho, že příjmy thajských (a vietnamských) prostitutek často umožňují přežít celým rodinám, nejsou jejich podmínky o nic horší než na štrasburské výpadovce. Pasáci jsou prostě všude stejní. Dále bych si rýpnul, že ženy, které měly „dítě bez partnera“, se nemohou divit, když jim jedna ta výplata bude chybět. A nakonec bych se skepticky postavil k onomu tolik omílanému zastoupení žen v politice: i když a priori nejsem proti kvótám (každý uchazeč již od komunální úrovně by mohl mít například povinnost „přitáhnout“ na kandidátku…