Šach královně, mat médiím

Natočit drama ze života aktivních politiků je odvaha hraničící s drzostí. Režiséru Stephenu Frearsovi se vyplatila. Jeho Královna, která vstoupila do našich kin, je asi největším překvapením uplynulého roku. Frears v ní vyřešil filmovou kvadraturu kruhu: natočil drama, jež má všechny parametry románu pro služky a zároveň je chytrým esejem o vztahu moci, autority a médií. Je to film zábavný i chytrý, jednoduchý i mnohovrstevný, současný i nadčasový, konzervativní i objevný.

Příběh o nešťastné princezně…

Za úspěchem Královny stojí tři lidé: Frears, který původně točil skvělá sociální dramata a vrcholu dosáhl v adaptaci Nebezpečných vztahů z roku 1988. Dále scenárista Peter Morgan, specialista na přenos historických postav na plátna a obrazovky. A konečně Helen Mirrenová, která hraje Alžbětu II.  tak přesvědčivě, jako by šlo o její reinkarnaci.

V závěru říká Alžběta Tonymu Blairovi: „I vás potká nepřízeň lidu. A stane se to ze dne na den, ani nebudete vědět jak.“ Skutečný Blair dnes potupně odchází z politické scény a Alžběta zůstává. Kdo si chce moc udržet, musí o ni hrát – a v každé hře jsou vítězové a poražení. Královna vyhrává. Ne proto, že je institucí. Podle autorů je monarchie možná trapným přežitkem, ale Alžběta je obdivuhodná osobnost. „Je jako moje matka,“ říká o své hrdince Peter Morgan, a stejnou větu vmete manželovi do tváře filmová…