Stále výbušná směs

Filozof, překladatel a nakladatel Petr Rezek (1948), jeden ze žáků Jana Patočky, dnes pobývá ve „vnitřním exilu“ na liberecké technice. Uchýlil se tam po mnohých osobních sporech, čímž se uzavřela jeho porevoluční éra strávená na pražské filozofické fakultě. V Liberci si sice může víceméně dělat, co chce, zároveň zde ale nedrží žádnou mocenskou institucionální pozici. Na rozdíl od svých odpůrců má tedy výrazně nižší možnosti dění ve svém oboru prakticky ovlivňovat.

Nyní začíná u galeristy a antikváře Jana Placáka vydávat své sebrané spisy. Pro první z dvanácti svazků zvolil reedici knihy Filozofie a politika kýče, vydané roku 1991. Soustředil do ní texty, které v 80. letech jako aktér zdejší podzemní filozofie publikoval v samizdatu. I po těch letech ukazují, čím byly a stále jsou Rezkovy výrazně kritické postoje pro zdejší prostředí inspirativní.

Levnější než pět piv

Svou kritiku vůči českému disentu vedl Rezek z pozice mimořádně vzdělaného a originálního intelektuála, jakož i brilantního stylisty. Následující práce, v nichž se zabýval teorií a psychologií umění, architektury, médií či problematikou plastičnosti, neměly zdaleka tak výbušný potenciál. Rezek své teze zamířil jak na myslitele shromažďující se v okolí Jana Patočky, tak na Václava Havla. U něj ve své proslulé analýze knihy Moc bezmocných došel k…