Dopisy

Opouštíte vesmír, na shledanou

Respekt 48/07

Jaké známe vědce

Bylo pro mě překvapením, když jsem v Respektu objevil recenzi na knihu Až na konec vesmíru, a jakožto astrofyzik mám k článku pár výhrad.

Považuji za poměrně nešťastné vyjádření, že se „vesmír rozšiřuje“, neboť rozšiřování chápu jako zvětšování do prostoru, a právě proto se vždy mluví o rozpínání (neb se rozpíná každičký úsek z něj samotného) do něčeho, co prostorem není.

Ještě více mě překvapilo tvrzení, že životní příběh H. S. Leavittové je dnes polozapomenutý a že za její objev jako důkaz uznání byl pojmenován alespoň kráter na Měsíci jejím jménem. Myslím, že daleko větším uznáním pro každého (a nejen v tomto oboru) je fakt, že se s jejím jménem seznamují studenti astronomie a astrofyziky již v úvodním kurzu předmětu a tento objev je tam dost podrobně probírán a komentován.

Autor recenze tím ale naráží pravděpodobně na obecnější jev, a to sice ten, že význačná jména vědy nejsou širšímu publiku mimo daný obor vůbec známa. To je ale, myslím, zcela obecný postřeh a – ruku na srdce – kolik známe osobností z historie medicíny (krom Fleminga), z fyziky (krom Einsteina), a známe vůbec někoho například z matematiky?! Ostatně myslím si, že při anketě na ulici by si asi i pod jménem Hubble většina dotázaných (pokud vůbec) představila maximálně dalekohled létající na oběžné dráze, a nikoli známého astronoma…

Petr Zasche

Nejisté časy MHD

Respekt 47/07

Cestování není peklo

Jako velký příznivec hromadné dopravy se nemohu nevyjádřit k článku Adama Šůry. Co mě nejvíce rozzlobilo, bylo konstatování, že pražské tramvaje a autobusy jsou přeplněné, zastaralé a hlavně s krajně nepříjemnými řidiči, jejichž hobby je zavírat cestujícím dveře před nosem (sic!). Jaká lež! Minulou neděli jsem například strávil v tramvaji č. 9 něco kolem čtyř hodin a ne a ne přistihnout zlovolné řidiče s prstem na tlačítku čekající na uříceného cestujícího jen kvůli tomu, aby mu zavřeli před nosem. Ani během mých obvyklých tří hodin denně v tramvaji, metru a autobuse takových případů mnoho neregistruji. Přiznávám, že se to někdy stane, pravidlem to ale zcela určitě není. To se musí autor zajet podívat do Londýna, aby zjistil, co to pravé dopravní peklo znamená (obzvláště v autobusech).

Na závěr jen pro srovnání uvedu, že měsíční dojíždění do práce z Hutiska-Solance do Zubří (severní Morava, Zlínský kraj, 20 km tam a zpět) vyjde mou sestru na něco kolem 1200 Kč.

Proto si myslím, že se 4750 Kč za roční jízdné je v Praze stále ještě blaze!

Lukáš Pokorný

Oprava

V minulém čísle jsme v rubrice Anketa neúmyslně prohodili fotografie dotazovaných, děkana MU a senátora Jiřího Zlatušky, a stínového ministra školství za ČSSD Jiřího Havla. Oběma pánům i čtenářům se omlouváme.