Milost pro Hawkinga
„Když mě propustili z nemocnice, zdál se mi sen, v němž jsem měl být popraven. A tu jsem si uvědomil, že je spousta věcí, které by stály za to udělat,“ vyprávěl britský vědec Stephen Hawking o tom, co cítil, když se dozvěděl, že trpí nevyléčitelnou chorobou.
„Když mě propustili z nemocnice, zdál se mi sen, v němž jsem měl být popraven. A tu jsem si uvědomil, že je spousta věcí, které by stály za to udělat, kdyby mi byla udělena milost,“ vyprávěl jednou britský vědec Stephen Hawking o tom, co cítil počátkem roku 1963, kdy se dozvěděl, že trpí nevyléčitelnou chorobou.
Zbývají dva roky
Do té doby téměř o nic neusiloval. Bylo mu 21 let a první semestr postgraduálu na prestižní univerzitě v Cambridge se nevyvíjel příliš dobře – budoucí slavný astrofyzik zjistil, že má značné mezery v matematice a že s obecnou teorií relativity, do níž se ponořil, zápolí jen s vypětím všech sil.
Hawkingovy studijní potíže koření v době, kdy chodil na nedaleký a rovněž prestižní Oxford. Přístup zdejších posluchačů byl svérázný: kdo ve volném čase sahal po skriptech, stával se terčem posměšků. K dobrému tónu patřilo proplouvat školou bez učení.
Hawking se na Oxfordu učit nemusel a teprve na konci třetího ročníku si uvědomil, že je v pěkné bryndě. Aby se totiž mohl věnovat vysněné kosmologii, musel složit závěrečné zkoušky na výbornou. Nakonec ale uspěl. Jeho tehdejší učitel fyziky to později vysvětlil prostě: zkoušející si uvědomovali, že mluví s někým mnohem chytřejším, než jsou oni sami. Hawkingovi se tak otevřela cesta do Cambridge, na vynikající kosmologické pracoviště.
Pak ale lékaři zjistili, že Hawking trpí…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu