Stíny svatého města

Ugo Riccarelli

(1954) je spisovatel. Narodil se v Turíně, žije v Římě. Jeho nejslavnější knihy jsou Un uomo che forse si chiamava Schulz (Muž, jenž se možná jmenoval Schulz), Stranamore (Divná láska) a L’angelo di Coppi (Coppiho anděl).

Řím se vlastně skládá ze dvou paralelních měst. K tomu prvnímu patří jiskřivé barvy, klasické i moderní tvary, doprava, nebe a západy slunce, katedrály a jedinečné pomníky, chodci v pohybu a houfy zvědavých či utahaných turistů. Auta, motorky a autobusy.

Ten druhý, jenž leží vedle toho prvního a také pod ním, se skládá z papundeklových krabic a nakupených vlněných dek, z děr, jeskyní, přístřešků a mostů, je obydlen různobarevnými a náhodně seskupenými lidmi, kteří se opírají o rohy domů a vchody do kostelů anebo s hadrem v ruce léta postávají na křižovatkách.

Toto druhé město s jeho druhým obyvatelstvem čelí oslepující kráse toho prvního a je také paradoxem vlastní neviditelnosti. Přesněji řečeno: jeho struktury, ty chajdy, řadové táborové osady, jsou – tak jako jejich obyvatelé – sice zjevně tady před námi jako osten v našem vědomí, jenž připomíná cosi nepříjemného a zneklidňujícího, ale z těch obytných sídel, z jejich života a prehistorie navenek nic neprosakuje, nic se ve skutečnosti nemísí s představou, již mají Římané o sobě a o světě.

Na povrch

Tak je tomu až do…