Česká železnice, země nikoho

Když se něco odehrává na scéně, zvykli jsme si tomu říkat divadlo. Ale takhle snadno se Handa Gote pojmenovat nedá. Pražská scénická skupina sama sebe charakterizuje jako projekt pro výzkum a vývoj tanečního a pohybového divadla, výtvarného divadla, hudby a zvukového designu a integraci vědy a technologie v umění.

Zní to dost laboratorně. Ale také by se dalo jednoduše říct, že je to divadlo třicátníků, kteří dospívali v blízkosti počítačových her, s lacinými poruchovými přístroji (Handa Gote znamená v japonštině pájka), v garážové rockerské zkušebně mezi kabely a kytarovými efekty. A teď to všechno reflektují. Trilogii svých představení dali rámcový název Body and Technology. „Body“, tedy tělo, patří tanečnici a choreografce Veronice Švábové, technologii s jakousi poetickou nedůvěrou prověřuje hlavní autor Tomáš Procházka.

V představení Computer Music se živě hraje hudba na nezapojené počítače: klávesnice slouží jako chřestidlo, tanečnice snímá zvuk kompaktu rotujícího v diskové jednotce. Další kus s názvem RGB je intimní interakcí tanečnice s videosystémem, který promítá její proměněný, například zrcadlově zmnožený obraz. Švábová tak bere sama sebe za ruku, schizofrenně se rozchází do různých obrazů a zase splývá. Při představení Silence pak odedře na scéně všechno sama, bez drátů i senzorů. Každý v publiku sedí se sluchátky na uších, poslouchá jeden ze…