Plnoletí Češi

Sedmnáctý listopad se stává příjemnou rutinou. Nebouchá se šampaňské, ale přesto vzpomínka na tehdejší kolektivní vzepětí ke svobodě stále příjemně rozechvívá. Takováto výročí jsou důležitá především pro to, aby se společnost zamyslela nad tím, co se podařilo naplnit z původních ideálů. Teď je bilance ještě zásadnější, protože vstupujeme do zralého věku, kde už platí větší nároky i odpovědnost.

Co s minulostí

I když se to na první pohled nezdá, podařilo se naplnit všechny cíle, které si lidé v době sametové revoluce vytyčili. Jsme demokratickou zemí, kde fungují základní instituce, která má regulérní parlament, férové volby, občanskou společnost, vrátila se do Evropy.Klíč k pochopení minulosti drží lidé, jako je Nohavica. Dokonce ve chvíli, kdy budeme slavit dvacet let svobody, budeme předsedat Evropské unii. Podílíme se na mezinárodní bezpečnosti účastí v zahraničních misích, máme svobodný trh, který stojí na úspěšných firmách. Ekonomika má plynulý růst, v Česku je nejmenší podíl lidí žijících v chudobě a vůbec kvalita života roste. Tohle všechno nabízí pohled z výšky.

Než ale zamáčkneme slzu dojetí nad našimi schopnostmi, je třeba podívat se na český obrázek více zblízka. Pak zjistíme, že je na něm celá řada skvrn. Jejich objev by neměl být podnětem k rozčilenému bědování, ale pobídkou k nápravě, která nám umožní slavit 17. listopad v příštích letech s ještě větší radostí.

I když se podařilo…