Tady střílím já

Čeští myslivci už zase dělají potíže. Tentokrát jsou ve sporu s farmáři chovajícími v oborách jeleny. „Je to hrůza. Už několik let mám spoustu zájemců o zvěřinu, ale zatím jsem neprodal ani gram masa,“ stěžuje si severočeský podnikatel Daniel Pitek. Spolu se čtyřmi stovkami svých dalších kolegů naráží na fakt, že zdejší myslivci prosadili do zákonů požadavek, že farmáři nesmějí zvířata sami střílet – tato výsada je vyhrazena jenom mužům v zeleném. Myslivci trvají na tom, aby farmáři vozili divoká zvířata v autech na jatka. Pitek a jeho souputníci se marně snaží prosadit změnu, která by stejně jako v mnoha zemích Evropské unie umožňovala jeleny na farmách střílet. Dlouholetý boj o to, jak budou umírat čeští jeleni, kteří uvízli v kolotoči byznysu se zvěřinou, se právě v těchto dnech opět dostává do parlamentu.

Proč to nejde?

Jenom dřevěná bouda a několik žlabů jsou známkou toho, že jsme na „farmě“. Padesátihektarový pozemek pod Milešovkou v Českém středohoří, který Daniel Pitek získal v restituci, spíš působí jako oplocená obora. Jeleni z farem jsou sice podle zákona „hospodářská zvířata“, ale ochočení nejsou ani náhodou. Právě kvůli tomu je možné na farmách v okolních státech jeleny střílet. Zřídit si vlastní speciální jatka se totiž většině farmářů nevyplatí a převážet zvířata je nepřijatelné: kromě toho, že cesta představuje pro jelena značné utrpení, je ve hře i nebezpečnost akce pro lidský personál. „A v Česku stejně nejsou jatka, kde by jelena uměli porazit,“ rozčiluje se Pitek.

Tenhle Kocourkov by mohlo zlomit pár drobných změn ve veterinárním zákoně. Ten sice střílení jelenů na farmách umožňuje, ale jen „výjimečně“. Co to v praxi znamená, záleží na výkladu veterinářů. Ve Středočeském kraji třeba uznali, že místo nepříjemného transportu živých zvířat je lepší, aby byla před prodejem raději „výjimečně“ skolena rovnou na farmě. Pro severočeské veterináře, pod které spadá i farma Daniela Pitka, to ale neplatí. „V takovém prostředí se ale nedá podnikat,“ kroutí hlavou prezident Asociace farmových chovů jelenovitých ČR Václav Pařízek. Zatím je ale dobře: díky tomu, že v Evropě vznikají nové farmy, žijí farmáři z obchodu s živými zvířaty. „Každý rok vyvezeme několik tisíc kusů. Ale ten trh se jednou naplní,“ věští temnou vizi Pařízek. „Všude v Evropě farmy fungují. Tak proč to nejde u nás?“

Bude to boj

Za letité problémy farmářů může podle nich samotných „myslivecká lobby“, která má velký vliv v parlamentu i na ministerstvu zemědělství. Něco na tom je. Farmáři si na tlak stěžovali i u ombudsmana a ten uznal, že ministerstvo nejedná s chovateli jelenů „partnersky“. Náměstek ministra zemědělství Stanislav Kozák ale svědomí nezpytuje. „Už se k tomu nechce vyjadřovat,“ vzkazuje jeho sekretářka. Zato jednatel Českomoravské myslivecké jednoty Jaroslav Kostečka vidí svět jelenů jasně. „Proti farmám nic nemáme. Ale aby se tam jeleni stříleli, to nejde.“ A proč? Kostečka se obává, že by si chovatelé na farmy zvali trofejechtivé lovce a konkurovali jejich firmám, které organizují hony ve volné přírodě.

Další spor vedou farmáři s myslivci o to, jak se má říkat masu ze zvířat chovaných „za ohradou“. „Odmítáme, aby se tomu říkalo zvěřina,“ říká pevně Kostečka. Hajný a myslivec Stanislav Valvoda ze Sušice je ale smířlivější. „Zákon, který povolí porážení jelenů na farmách, je potřeba. Jinak to budou farmáři střílet nelegálně.“ Uvidíme: novela veterinárního zákona zatím prošla prvním čtením. Farmáři doufají, že se jim podaří ji změnit podle svých představ, ale myslivci jsou připraveni na urputný boj.