Srozumitelnější než Hřebejk

Moře betonu může uklidňovat stejně jako pěkná příroda, směje se čerstvý absolvent Filmové akademie Miroslava Ondříčka Jakub Hussar (1985). Milovníka Terryho Gilliama,Johna Wooa a japonské anime formovalo dětství v industriální čtvrti v Českých Budějovicích. Od dvanácti tu pobíhal mezi teplárenskými komíny s kamerou a kamarády, s nimiž získával základy filmařského řemesla. Možná proto se jeho dnešní snímky odehrávají ve zdevastovaných vojenských prostorech, na rozpadajících se statcích nebo opuštěných výpadovkách.

Společnost Trinity Pictures, kterou před pěti lety spoluzaložil, se brzy stala na amatérské scéně pojmem.

Stín žánrového fanouškovství a napodobování cizích vzorů ale překročil až ve svých prvních dvou školních filmech. V postapokalyptických příbězích Toxymoron (2005) a Dalur (2006) dokázal škarohlídům, že i s minimálním rozpočtem je tu možné natočit sci-fi, které nevypadá trapně. S kostýmy a dekoracemi vyrobenými na koleně se štábu i díky pečlivému výběru lokací podařilo vytvořit naprosto uvěřitelnou iluzi světa po globální katastrofě. Svědčí o tom i ceny z festivalů studentské či nezávislé tvorby v Polsku nebo Maďarsku. Nejvíce ale mladého filmaře potěšilo ocenění Daluru na festivalu EFL v estonském Tallinu, kde uspěl v konkurenci 165 snímků z renomovaných filmových škol, o jejichž finančních a technických podmínkách si…