Noc na lince důvěry

Večerní město halí tma. Jdu do práce. Chlad nabádá k rychlé chůzi.

V 19.30 přicházím na pracoviště. Slyším hlas kolegy, a tak se chovám tiše, abych nerušila případný hovor. Dikce mluvy však dává tušit, že jde o hovor přátelský, tak klepu a vcházím. Milan mi představuje usměvavou náslechářku Jaroslavu, zdrží se prý asi do deseti. Mám radost, hodiny s náslecháři jsou dvojnásob smysluplné a ještě mám šanci získat zpětnou vazbu na svou práci. Milan mě stručně informuje o průběhu odpoledne. Volat podruhé by mohla snad akorát paní Hrubá. Je prý doma sama a má strach o dceru Romanu, která utekla z domova s partou. Paní Hrubá plakala, Romana bere drogy a jí se nedaří s tím cokoli dělat. „Domlouval jsem jí, aby myslela na sebe, a dal jí možnost volat opakovaně,“ informuje mě ještě Milan a mizí v noční metropoli. Jen se za ním zavřou dveře, zvoní telefon.

„Dobrý den, Petra Dolejší u telefonu,“ vítá mě známý hlas. „Paní terapeutko, já už mám zase strach, že mě někdo zmlátí na ulici. Myslíte si, že je to reálné, anebo to pramení z mé nemoci?“ Zbavuji Petru obav a ona se radostně loučí. Obracím pozornost k náslechářce. Chvíli na sebe hledíme. „Ta Petra vám volá často?“ zeptá se nakonec Jarka. „Několik let,“ přisvědčuji s povzdechem. U většiny takových klientů se nám časem podaří, aby své obavy zvládali sami, u Petry se nám to dosud…“ Crrr! přerušuje mě telefon.

„Už zase chrápe!“ vyštěkne volající žena naštvaně. „Kdo chrápe?“ zjišťuji. „To tlustý prase, přece! Můj muž. Je půl devátý a on chrápe!“„Aha, a vás to rozčiluje.“„Bodejť by mě to nerozčilovalo, potřebuju, aby si se mnou povídal nebo něco dělal, ale to on ani náhodou!“ Nabízím hovor se mnou. Následují další agresivní výpady na adresu manžela, přátel a celé společnosti, střelba na všechny strany. Občas se vmezeřím s vyjádřením pochopení a zhruba po půl hodině se lehce pokusím zprostředkovat volající náhled na její chování. Agrese se obrací směrem k lince i mé osobě. Jsme prý k ničemu, ale ona to vlastně věděla dopředu – následují nadávky a zavěšení.

„Ta paní byla hrozná,“ konstatuje Jarka a kroutí hlavou. „Aspoň si ulevila, nic víc jsme pro ni udělat nemohli,“ odpovídám. „I to má svůj smysl. Někdy pak takový člověk znovu zavolá, když se uklidní, a je s ním možná rozumná řeč.“

Můžu, o čem chci?

Telefon se na chvíli odmlčí a já dopisuji záznamy o proběhlých hovorech. Pak chvíli s Jarkou povídáme o tom, kde pracuje, proč chodí na náslechy a tak.

Telefon se opět ozývá. „Můžu se vás na něco zeptat?“ – „Můžete.“ – „No, víte, tedy, já bych potřeboval takovou informaci,“ oznamuje mladý mužský hlas a vzápětí popisuje příhodu z dnešního odpoledne: první sexuální styk v kontextu lásky a obav. Uklidňuji mladíka: k otěhotnění téměř určitě dojít nemohlo. „Jé a mohla byste to, prosím vás, říci Adéle?“ Oba o překot děkují a já přeji, ať jim láska vydrží. Usmíváme se s Jarkou nad naivní roztomilostí zamilovaného páru. Jsem ráda, že poslední hovor, který dnes slyšela, byl milý.

Po Jarčině odchodu následuje několik klasických hovorů – rozvodová tematika, neshody na pracovišti, problémy s dětmi. Naslouchám, podávám obecné informace, doporučuji rodinnou poradnu. V mezičasech pročítám předchozí záznamy kolegů, a pak uléhám.

Telefon drnčí znovu kolem třetí. „Linka důvěry, dobrý den,“ ohlašuji se. Odpovídá mi mlčení. Chvíli čekám a pak poklidně opakuji pozdrav. „Jste anonymní linka?“ Ujišťuji, že ano. „A můžu mluvit, o čem chci?“ Mladý transvestita se postupně svěřuje se svými problémy. Hovoříme o sebevražedných myšlenkách, o praktických stránkách soužití s okolím a dostáváme se i k otázkám smyslu žití. Po necelé hodině předávám kontakt na Sexuologický ústav a dávám i možnost opakovaného volání k nám v případě krize. Volající vděčně děkuje a já opět uléhám. Telefon mě vzbudí už jen dvakrát, před osmou přichází kolegyně. Stručně ji informuji o průběhu služby a vyrážím do ranní mlhy. Cestou se v myšlenkách odpoutávám od nočních volajících. Když dorazím před devátou, stihnu doma muže. Těším se na něj a zrychluji krok.

(Paní Hrubá a Petra Dolejší se ve skutečnosti jmenují jinak, linka důvěry je anonymní.)