Dopisy

PROČ MLČET O VRAŽDĚ

RESPEKT 45/07

Ještě k polemice o vraždě vnuků TGM

Děkuji Richardu Vaškovi za konstataci, že jakékoliv sdělení potvrzující mou hypotézu o možné vraždě vnuků TGM by zasloužilo širokou publicitu a že můj článek v Respektu

č. 44/07 s výše zmíněným titulem snad inspiruje dosud žijící pamětníky k ohlasům.

Jinak jeho argumenty mě nepřesvědčují. To, že má tvrzení nemají oporu v dosud známých historických faktech nebo memoárové literatuře, spíše poukazuje na nedostatečnou kvalitu či originalitu a na geografickou omezenost historického bádání, např. Masarykova ústavu AV ČR. (Monopol je zřídka dobrá věc.) Také to může znamenat určité zaujetí, ne-li strach, některých autorů z „ideologické úchylky“ od dlouho hlásané oficiální linie.

Domnívám se, že jméno Masaryk mělo v Československu minimálně stejnou váhu jako jméno Sikorski v Polsku. Navíc intelektuální a charakterové vlastnosti obou Revilliodových synů byly výjimečné, a tudíž by bylo nebezpečné, kdyby jako Masarykovi vnuci šli do politiky. Na konci války by jim bylo 23 a 24 let, byli by tedy dospělí. A Stalin uměl plánovat dopředu! Herbertův úmrtní protokol byl volně k dispozici na požádání všem badatelům již mnoho let. A jediné vysvětlení pro mlčení rodičů, totiž snaha zastřít sebevraždu syna, svědčí o nepochopení základních rysů stalinismu.

Některé pozoruhodné hypotézy o důvodech mlčení Olgy a Henriho Revilliodových kolují v interesovaných kruzích. Vycházejí z provázanosti případů Jana a Herberta Masarykových a z nátlaku činěného na Jana koncem války.

Libuše Paukertová-Leharov

(Autorka článku Vražda vnuků TGM.)

PŘÍBĚHY ZE ZEMĚ BOŽÍ

RESPEKT 45/07

Stokrát opakovaná lež

Přečetla jsem článek T. Brdečkové o knize Gottland polského autora Szczygiela. Studuji historii na pedagogické fakultě a dokončuji diplomovou práci o hospodářské politice vedení Baťových závodů v letech 1939–42, poměrně důkladně jsem v několika posledních letech procházela prameny k této problematice, a to nejen pro dané roky.

Na základě pramenů ze zlínského archivu, Národního archivu, Archivu Ministerstva vnitra ČR ad. musím upozornit, že mi není známo, že by se Jan Baťa kdy dohodl s fašisty (autor zřejmě navíc nerozlišuje rozdíl mezi nacismem a fašismem) a na základě této dohody dodával boty wehrmachtu.

Celá problematika je daleko složitější – vedení podniku samozřejmě později v rámci protektorátu muselo dodávat boty do Říše i wehrmachtu, ale to byla věc přežití.

Dle mého názoru se v případě Jana Bati ukazuje, že stokrát opakovaná lež se bohužel stala jakousi obecně vžitou „pravdou“.

Eva Fohlová

Odpověď

„Není pravdou, že miliarda, kterou poslala IPB na rozjezd NOVY, byla rozdělena i mezi Zachovy firmy a přes ně byla financována NOVA.“

Tuto odpověď otiskuje týdeník Respekt na základě rozsudku Městského soudu v Praze. Soud uznal nárok pana Zacha na otisknutí části z jím požadované rozsáhlejší odpovědi k článku „Klausův přítel v hledáčku BIS“, uveřejněném 15. září 2003.