Život je jako jízda v TGV

Mladý výtvarník Hynek Martinec (26) působí jako klidný a sebevědomý člověk. Před časem odjel do Paříže a Londýna, aby se ve výtvarném světě prosadil na vlastní pěst a letos v září získal za portrét své přítelkyně „Zuzana v pařížském ateliéru“ dvě ceny v nejprestižnější britské portrétní soutěži BP Portrait Award, kterou vyhlašuje londýnská National Portrait Gallery. Letos se poprvé otevřela i pro zahraniční umělce. Z osmnácti set přihlášených vyhrál Hynek Martinec jak v kategorii nejmladších umělců, tak cenu publika.

Kdybych bral své ambice vážně a šel za nimi, byl by ze mě uslintaný magor, který bude všem říkat: „Jsem skvělý.“Jak se mladému malíři z České republiky podaří vyhrát britskou národní soutěž o nejlepší portrét?

Asi mi nebudete věřit, ale já jsem nechtěl vyhrát. To mě ani ve snu nenapadlo. Chtěl jsem se dostat do Londýna, do meky současného umění. Měl jsem tam sice už svého galeristu, ale chtěl jsem tam i žít a vystavovat.

Váš portrét získal hned dvě ceny najednou: ocenila ho porota i laici… Jak si to vysvětlujete?

Ano, to je hrozně zvláštní. Za osmadvacet let existence soutěže se to nikomu nepovedlo. Asi se mi v tom portrétu povedlo otisknout můj příběh, který sice nikdo neznal, ale všichni ho asi vycítili. Maloval jsem ho v pařížském ateliéru, kde jsme s mojí…