Zátiší s kletbou

Je to důkaz, že hlučnost se v dnešním světě až příliš často pojí s něčím jiným než s rebelstvím.Z rozhovoru na protější straně se dá leccos poznat. Třeba že Blixa Bargeld rozhodně není prototyp skromnosti nebo člověk bez ega. Z nového alba Wieder Offten je ale rychle jasné, že je zároveň i po osmadvaceti letech na scéně stále neunaveným tvůrcem.

Paradox tichého industriálu

Melodické tišší písně jako Nagorny Karabakh by mohly svádět k pocitu, že má Bargeld na stará kolena sklon k sonorní eleganci, připomínající Leonarda Cohena. Ale na rozdíl od šansoniérského bilancování je pořád nedůvěřivý a pátrající. V Die Wellen (Vlny) jako by věděl o kletbě, již na něj uvalilo poslední století, a hledal jiné ospravedlnění než cestu zpátky k Bohu, která pro berlínské postpunkery pochopitelně neexistuje.

Nejdelší Unvollständigkeit (Neúplnost), spíš povídka než rýmovaný song, je pro album klíčová. V meditaci nad ztracenými věcmi se vypravěč rozhodne zbavit všeho, doslova si vytáhnout hrdlem z útrob vše, co se na člověka za život nalepilo: od peněženky a brýlí až po měsíc a slunce.

Pomůže konečně tahle generální očista? Bargeld umí být zábavný (v Let´s Do It a Dada vzpomíná, jak hrál šachy s Leninem), ale hlavně je seriózní.

Pořád se tu sice v rolích nástrojů objevují plechy, pružiny, plastové potrubí a turbína z tryskáče, i tentokrát v „rytmické sekci“ pulzuje motor. Ale skupina jako by si řekla, že nemusí ukázat všechno, co dovede. I touhle střídmostí a neexhibováním se na album dostává určitý klid. Koneckonců, Neubauteni mohou s klidným srdcem hrát na chrámové varhany, banjo, mexickou kytaru vihuelu nebo si přizvat smyčcový kvartet a pořád znějí dost industriálně.

Společnost „supporterů“, kterou kolem sebe Einstürzende Neubauten vybudovali, v sobě má cosi velmi německého. Je to firma s jasnými pravidly, malý stát ve státě, který žádá peníze a loajálnost, aby za to dodržel smlouvu a dal přispěvatelům, co jim patří. Ale možná si jejich utopie zaslouží méně materiální pohled: je to také kruh milovníků umění, ne nepodobný subskribentům, kteří platí předem, aby mohly vyjít spisy markýze de Sade.

Má v sobě nové album tolik melodičnosti snad proto, že jeho vznik připomínkovali posluchači po internetu? Na každý pád se do něj mocně otiskla metoda vzniku „v ústraní“. Bargeld a jeho parta natočili svou ztichlou desku, aniž by ztratili styl nebo couvli zpátky. Paradox tichého industriálu si v sobě nesli od počátku: teď vyplul na povrch jako znak, že hlučnost se v dnešním světě až příliš často pojí s něčím jiným než s rebelstvím.

EINSTÜRZENDE NEUBAUTEN: ALLES WIEDER OFFEN

Potomak / EMI