Love story

Brno mívalo největší hustotu zalidnění funkcionalistickými architekty na kilometr čtvereční. Jsem si tím jist, vždyť já například chodil do jedné třídy se syny hned dvou funkcionalistů, architekta Josefa Poláška a architekta Oskara Pořísky. Jistě, to že Brno bývalo funkcionalistickou metropolí, vědí snad i v Praze, ale já chci teď napsat o něčem neméně významném, o čem však ví málokdo. Nikoli v Praze nebo Vídni, nýbrž v Brně je totiž počátek středoevropské moderní architektury, ale zároveň taky její postmoderní finále. A to dokonce v osobě téhož architekta.

Moravan Leopold Bauer postavil už v roce 1901 pro advokáta Karla Reissiga vilu, která má dnes primát prvního středoevropského moderního obytného domu. Stojí v Brně-Pisárkách, v ulici Hlinky, ale zvenku je kryta vysokou zdí. Musíte to zkusit jako já. Vstup do areálu je za rohem, z ulice Hroznové. Podařilo se mi přesvědčit vrátného, že nebudu vilu fotografovat, ani si ji nezmenším a neodnesu, a tak jsem směl zhlédnout jednu z nejzajímavějších evropských vil, která je svou křížovou dispozicí kolegiální poctou slavnému americkému architektu F. L. Wrightovi. A nedaleko od ní, v Preslově ulici, je další stavba téhož architekta a pro téhož zákazníka. Byla postavena v roce 1927 a odborníky je považována za první středoevropskou postmoderní vilu, potažmo předchůdce postmoderny. A není stíněna zdí, naopak už zdálky uvidíte ten lehounce kýčovitý (jak sluší se na postmodernu) architektonický zázrak, kouzelný zámeček z Pohádek tisíce a jedné noci. A tak je po zásluze spojena s tajemnou love story.

Bohatý advokát Reissig, obývající se svou rodinou první moderní vilu, nechal tu první postmoderní postavit pro svou milenku, pro „slečnu Vally“. Skutečnost je snad trochu jiná, ale šikovný romanopisec, jemuž teď to téma nabízím, bude mít příležitost vyprávět milostný příběh z prvních desetiletí 20. století a zjistit, jak to tedy skutečně bylo se slečnou Valerií Fischerovou a proč jí JUDr. Reissig napřed nechal postavit kouzelnou vilu na doživotní užívání a proč už po deseti letech užívací právo zrušil.

Historie těch dvou brněnských vil – z nichž první stojí na samém počátku a druhá zas na samém konci architektonické moderny – by si zasloužila svou love story a větší publicitu. Anebo je možná pro obě vily lepší – napadá mě až teď – když hezky zůstanou v tom svém mediálním stínu. Takže beru zpět, zapomeňte.

Autor je spisovatel.