Jak být nejlepší

V Jižní Koreji vybírají učitele základních škol z nejlepších pěti procent absolventů.Jak říká sir Michael Barber, někdejší poradce britského expremiéra Tonyho Blaira, Británie změnila téměř všechny aspekty vzdělávací politiky v Anglii a Walesu a často více než jednou. „Financování škol, jejich řízení, požadavky na školní osnovy, hodnocení a testy, úloha místních orgánů, role celostátních orgánů, škála a charakter celostátních institucí působících ve sféře vzdělávání, systém přijímání žáků a studentů“ – cokoli, nač si vzpomenete, bylo změněno a v některých případech později zase vráceno do původní podoby.

Jediné, co se nezměnilo, je výsledek. Podle údajů Celostátní nadace pro výzkum školství (National Foundation for Education Research) nebyl u žáků základních škol zaznamenán za padesát let (až donedávna) žádný měřitelný pokrok v úrovni gramotnosti a základních aritmetických dovedností.

Peníze za nic?

Anglie a Wales v tom nejsou samy. Austrálie od roku 1970 téměř ztrojnásobila výdaje na vzdělání v přepočtu na jednoho studenta. Zlepšení se nedostavilo. Americké výdaje se od roku 1980 téměř zdvojnásobily a na jednu třídu připadá nyní historicky nejnižší počet žáků či studentů. Výsledek opět žádný. Zdá se, že ať podniknete cokoli, s celkovou úrovní výsledků to ani nehne (viz graf). Jako by…