Já to nevzdám

Dům číslo 821 v městečku Doubrava kousek od Karviné vypadá jako ze škatulky. Žlutá omítka září v podzimním slunci a zahrada s bazénkem prozrazuje důkladnou péči majitelů. Kolem se rozkládají prázdné pozemky a nezasvěcenému člověku by se mohlo zdát, že to jsou ideální stavební parcely, na kterých by mohly vyrůst další rodinné domky. Je to ale přesně naopak. Ještě před deseti lety tu stálo takových domů na čtyřicet a místní celé čtvrti přezdívali doubravské Beverly Hills. Kvůli poddolování musela zástavba zmizet. Celá oblast se postupně propadá, na povrch se dostává spodní voda a jednou tu má vzniknout obrovské jezero.

Ber, dokud dávají

Ani dům 821 neujde svému osudu. „Už jsem sama požádala o demolici,“ konstatuje jeho majitelka Marta Kornasová, která zůstává v dnes už bývalé části Doubravy jako jedna z posledních. Veselá čtyřicátnice nás zve dovnitř a začíná líčit příběh desetileté rebelie, kterou vedla proti báňskému úřadu a Ostravsko-karvinským dolům. „Že se tady kvůli těžbě bourají domy, je normální. Sama bych už dávno odešla,“ říká žena, která celý život pracuje jako tajemnice Českého svazu tělesné výchovy. „Ale odmítla jsem přistoupit na to, že nás těžaři chtěli stěhovat podle podmínek, které si sami nadiktovali,“ dodává. „A báňský úřad, který má občany proti těžbě chránit, je v tom ještě podporoval!“

Zatímco její sousedi podle hesla „ber, dokud dávají“ kývli na první nabídku k vyrovnání, kterou od těžařů dostali, Marta Kornasová se rozhodla soudit. Ne však přímo s doly, ale s báňským úřadem, který podle ní svévolně vykládá horní zákon. Tam se v paragrafu třicet tři praví, že dolování může úřad povolit až poté, co se těžaři vypořádají se všemi, kterých se těžba nějak dotýká. U domu 821 ale došel úřad k závěru, že se dolování může rozjet, i když OKD s Martou Kornasovou žádnou smlouvu o vyrovnání uzavřenou nemají. „Odmítala jsem OKD cokoliv podepsat, protože ty smlouvy byly právnicky naprosto vágní. Bez termínů plnění a tak podobně,“ říká Marta Kornasová. „Tak báňský úřad dospěl k závěru, že vyrovnání není potřeba. Že prý zrovna můj dům těžba neohrožuje!“

Soudy po letech tahanic však tento rok definitivně rozhodly jinak. Bez podepsaných smluv s místními se dolovat nemělo. V tu dobu už ale bylo dávno vytěženo a Marta Kornasová měla smlouvu o vyrovnání s OKD uzavřenou. „Nejsem srab, ale začalo to tu být nebezpečné.“ říká. „Stahovaly se sem bandy, které to tu rabovaly.“ OKD po ní samozřejmě chtěly, aby žalobu proti báňskému úřadu stáhla. „To jsem neudělala. Tady nejde jenom o můj dům, tady jde o princip. Teď už je jasné, že těžební zákon si báňský úřad nemůže vykládat, jak chce.“

I když už je zdánlivě po všem, Marta Kornasová, které nikdy nezmizí úsměv na rtech a o svém boji vypráví s neskrývaným veselím, je rozhodnutá úřady ještě nějaký čas trápit. Na stavbu nového rodinného domu za peníze od OKD už totiž musela dát tři sta tisíc ze svého. „A ty peníze chci od státu. Nevýhodné vyrovnání s těžaři jsem podepsala jen proto, že mě báňský úřad svým blbým rozhodováním nechránil,“ říká. „Tak ať mi vzniklou škodu stát nahradí!“ Jak k tomu stát donutí, zatím neví. Peníze na právníky ani na soudy nemá. Ale spoléhá na svůj rozum. „Úředníci už dávno nejsou všemocní. Na internetu se teď dá najít spousta informací. A já se jen tak snadno nevzdávám.“