Tschistatschiatschitzet

S tím, že to bude fungovat, Libuše Vavřínková (54) ani nepočítala. Za zuby rychle pohybovat jazykem a zároveň syčet – to se mimo území České republiky podaří jen málokomu. Osm šesťáků ze základní školy v bavorském Tirschenreuthu je však nadšením úplně bez sebe. „Tschistatschiatschitzet,“ křičí znovu a znovu jeden přes druhého, až to konečně všechno skončí všeobecným velkým smíchem. „Vyslovit písmeno ř budeme asi cvičit ještě mnohokrát,“ říká Libuše Vavřínková. „Teď se budeme navzájem představovat.“

Libuše Vavřínková vlastně bydlí v Halži u Tachova, kde na základní škole učí němčinu a češtinu. Od září však jednou týdně jezdí zhruba 30 kilometrů přes hranici do devítitisícového Tirschenreuthu, aby tamním žákům přiblížila jazyk českého souseda. S nabídkou češtiny není tirschenreuthská škola v Bavorsku ani jediná, ani první. Podle mnichovského ministerstva kultury se v loňském školním roce biflovali české pády a vidy žáci na zhruba 30 školách. Dosud byla čeština záležitostí výhradně gymnázií (kam chodí ty „intelektuálně nejzdatnější“ děti), v poslední době však projevují zájem o jazyk souseda více a více základní školy a odborná učiliště, jejichž absolventi se budou živit spíše rukama než hlavou.

Zatím je čeština luxus

„Tady u nás jsou Češi důležitým ekonomickým faktorem.“ Tirschenreuthského učitele Lothara Riedla…