Krášlení světlem

„Díval jsem se blažen do plamenů, blažen do usměvavých lidských tváří,“ popsal Jan Neruda, jaké to bylo, když viděl na podzim 1847 poprvé rozsvícené ulice Prahy. Blažení byli všichni: bylo zázračné, že se pod nebem svítí.

Dnes to rozhodně nestačí. Veřejné osvětlení se změnilo v komplikovanou disciplínu a specializovaní „light designéři“ připravují „lighting masterplany“, tedy plány osvětlení, které noční město mění v romantické, bezpečné a přehledné místo. Světlo musí být levné, příjemné a efektní. A nesmí svítit do nebe, neboť svět trápí světelné znečištění.

Na sloup a na radnici

Hlavní náměstí ve středočeském Žatci dnes „majestátně září do noci“, říká pyšně dlouholetý správce tamního osvětlení Jaroslav Pachman. Před budovou radnice stojí čtyři vysoké lucerny a celé prostranství chápe pan Pachman jako „rám, do něhož jsme nakreslili obraz“.

Na morový sloup se svítí zespoda světly v dlažbě, aby se barokní obláčky správně nadouvaly. Domy mají podsvícená podloubí. „Pan architekt chtěl hlavně vytáhnout architekturu, když nám ji tady předkové nechali,“ vysvětluje Pachman, sám člen Společnosti pro rozvoj veřejného osvětlení a milovník umělého světla.

Jako o „panu architektovi“ mluví o Ladislavu Monzerovi,…