Pondělní ráno v klášteře

O páté mě probouzí zvuk zvonů ve věži a modlím se Anděl Páně. Po chvíli zazvoní zvonek na chodbě podruhé, tak už se oblékám do hábitu a vyrážím chodbami ještě v šeru do kaple, kde je zimní chór. Už je rozsvícený, pokud je přítomen pan převor. Teď je sice léto, ale v kostele se totiž od čtvrtka dělá nová podlaha a i přes stěnu se občas ozývají zběsilé zvuky pil, vrtaček a jiných nástrojů.

Cestou potkávám několik bratří, kteří směřují tím směrem. Usedám do štaly (kanovnické lavice) a tam si připravuji texty. Pak se snažím ještě okamžik Pána poprosit o sílu a pomoc pro nadcházející den. Tu se ozve zaklepání do lavice a začínají ranní chvály – hymnus, tři žalmy, krátké čtení, kantikum, prosby a závěrečná modlitba. Na závěr přečte pan převor úryvek z řehole přidělený na tento den. Bratři odcházejí a já zhasínám svíčky a světla a usedám na své místo k půlhodinovému rozjímání nad texty pro dnešní mši. Dnes je památka Barnabáše, který má kupodivu hodně textů vlastních. Jako vždy se mi zavírají oči, tak se musím dost držet, abych neusnul, ale v půli se začíná víc rozednívat. Tak světlo vítězí přece jen i ve mně a vydržím až do konce.

Beru všechno od hlavy

Odcházím do kostela, abych otevřel půl hodiny přede mší lidem. Jsem kostelník a připravuji všechny propriety a kostel na mši svatou, vodu a víno do konviček, kalich s příslušným purifikatoriem. Dnes musím zase otevřít…