Editorial

Když jsme před dvěma lety rozkrývali podnikání tehdejšího premiéra Stanislava Grosse, což vedlo k jeho demisi a odchodu z politiky, zdálo se, že je to naposledy, co se věnujeme jeho aktivním činům. Dalo se předpokládat, že jediné, čím pro nás Stanislav Gross může být ještě zajímavý, bude otázka, jak se mohlo to dítě, které se nezapomenutelně nechalo vyfotit MF Dnes v klobouku, kabátě a s doutníkem, stát ministrem vnitra a pak i premiérem. Dnes se Gross vrací v možná ještě větší kauze, kterou otevřela média a již zásadně dál posouvá článek Jaroslava Spurného (viz str. 22).

Až se jednou bude popisovat první porevoluční dekáda, bude nutné věnovat Grossovu příběhu velkou pozornost. Je v něm totiž téměř všechno, co se zde odehrálo: velká příležitost pro mladého člověka, svět známostí a kontaktů, nevyzrálost, popularita, která se o nic neopírá, tajní poradci i sponzoři, podsvětí napojené na politiku, rychlá kariéra a rychlý pád.

Stanislav Gross využil všech chyb zdejšího politického systému. Díky zapouzdřenosti politických stran si dokázal rychle obejít vlivné lidi a přes ně se dostat nahoru. Objevil úžasné kouzlo spolupracovníků, kteří byli namočení už v minulém režimu, a díky tomu byli nadstandardně ochotní pomáhat muži, který je vytáhl z temného kouta. S jejich pomocí pak změnil ministerstvo vnitra na politický úřad a policii na organizaci, která je vůči jeho spojencům hluchá, slepá a němá. Podobně se obklopoval lidmi z byznysu, kterým pomáhal vytvořit prostředí, kde se lépe těží miliardy.

Vybudoval tak zdánlivě bezchybnou síť, která se začala hroutit ve chvíli, kdy se stal příliš velkou konkurencí pro jiné temné spolky. Díky tomu na veřejnost začaly probublávat informace tu o jeho bytu, tu o podnikání a tu o akciích.

Dlouho visela ve vzduchu otázka, jak se byznys Stanislavu Grossovi odvděčil za jeho služby. Dnes máme před sebou možný příklad velmi dobře promyšlené odměny. Lze očekávat, že by zdejší vyšetřovatelé našli odvahu odhalit kompletní pozadí obchodu? Na místě je skepse, protože prostředí, které vytvořil právě Gross, prapodivným machinacím nahrává. Po černém kontu ODS, Bambergu, dálnici D 47, Internetu do škol, Grossově bytu, biolihu, Čunkovi atd. by ale už katarze mohla přijít.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

příjemné čtení vám přeje

Erik Tabery