Vaše otázky

Je vůbec možné dnešní poslance a senátory nějakým způsobem „zdola“ odvolat? Třeba pokud hlasovali pro nějaký špatný zákon nebo špatný rozpočet, za jejich časté absence v parlamentu nebo za to, že podporují jinou stranu než tu, za niž kandidovali. Ještě na konci 80. let – nemýlím-li se – existoval zákon, který umožňoval občanům odvolat svého poslance. Zajímalo by mě, jestli to bylo možné i v jiných obdobích a jak je tomu dnes?

Jana Krejzová

Ptali jsme se Jana Kysely, tajemníka Stálé komise Senátu pro Ústavu České republiky

Odvolávání poslanců voliči možné není. Naráželo by to na povahu volného mandátu, který ukládá jak poslancům, tak i senátorům rozhodovat bez vnějších vlivů, na základě nejlepšího vědomí a svědomí. V duchu této koncepce je jediným legálním i legitimním prostředkem, jak „odvolat“ poslance či senátora, jeho nezvolení v příštích volbách. Odchod z politické strany na trvání mandátu nic nemění.

Odvolávání poslanců voliči bylo podle zákona možné v letech 1954–1989. Návrh na odvolání poslanců v jednomandátových volebních obvodech mohla podat Národní fronta, tedy organizace též oprávněná navrhovat kandidáty. K odvolání pak mělo dojít prostřednictvím hlasování voličů volebního obvodu.

Daného institutu samozřejmě nebylo využíváno, protože všechny mocenské páky spolehlivě kontrolovala Komunistická strana Československa. Po listopadu 1989 byl učiněn pokus rekonstruovat zákonodárné sbory touto „odvolávací“ cestou, nakonec však byla zvolena forma zvláštního ústavního zákona otevírajícího prostor k odebrání mandátu zvláště zprofanovaným poslancům politickými stranami a kooptaci poslanců nových.

Za první republiky šlo vynutit rezignaci poslanců nebo senátorů, kteří se postavili proti své straně, na základě tzv. poslaneckých reverzů, tedy předběžného a nedatovaného vzdání se mandátu – praxe již tehdy zřetelně protiústavní, leč zavedená ku prospěchu vedení politických stran.