V čem se Platon nemýlil

K antickým pramenům musíme přistupovat s tázavou myslí a pokorou.S potěšením jsem si v Respektu přečetl článek pánů Martina Konvičky a Zdeňka Frice Platonův omyl (Respekt č. 37/07). Autoři tvrdí, že v oblasti dnešního Řecka a dalších středomořských států ani ve starověku nerostly žádné husté lesy. Platona, který si nad mizejícími lesy ve svém díle posteskl, obvinili z omylu. Snaha znovu zalesnit středomořské země je podle nich přinejmenším diskutabilní.

Podobných textů bourajících zavedené mýty o dobrých úmyslech, které mohou vést do pekel, je nám zapotřebí jak soli. Bohužel oba autoři zašli ve svém obrazoboreckém úsilí poněkud daleko, konkrétně ve vztahu k antickým pramenům.

V antice docházelo k rozsáhlému kácení lesů. Lidé tak získávali zemědělskou půdu a zajišťovali si dřevo na stavbu lodí a obydlí. Dřevem také topili v domácnostech a používali je v poměrně výkonné, a tudíž přírodu devastující ekonomice. Ústup lesů byl proto jedním z nejzávažnějších environmentálních problémů, který spolu s degradací orné půdy přispěl k úpadku antické civilizace jako celku.

Antické prameny nám o tom podávají výmluvné svědectví. Stesky nad kácením lesů najdeme nejen u Platona, ale i v řadě dalších pramenů včetně známé báje o zlatém věku. Jedním z elementů vysněné ekologické a sociální idyly zlatého věku jsou i nedotčené lesy. V literárním zpracování této báje ve svých Proměnách římský básník Ovidius píše:

…